Březen 2008


Knóssos

28. března 2008 v 21:31 | Denisa |  města,chrámy a významné stavby
Mínós byl nejstarší vládce, který svými loděmi kontroloval hlavní část řeckých vod. Ovládal Kyklady
a jako první založil na většině z nich kolonie za jejichž místo držitele dosazoval své syny. Archeolo-
gie se však setkala i se soudobými zprávami, např. s Egyptskými hieroglyfickými texty jež vypovídaji
o konkrétních hospodářských a kulturních činech Kréťanů, které nazývají Keftiu. Britský vědec
Arthur Evans se rozhodl hledat Mínóovo město. Když v roce 1900 začal kopat jen pět kilometrů
jihovýchodně od hlavního města Kréty Iraklionu na pahorku zvaném Kefala, brzy nalezl, co hledal.
Po vykopávkách v Knóssu následovaly další objevy po celé Krétě, které potvrzovaly existenci vys-
pělé kultury.
Kréta byla osídlena v 6.století př.n.l. zřejmě z malé Asie.Lidé žili v jeskyních a pravoúhlých domech
z hlíny, pěstovali ječmen a pšenici, olivy a víno a chovali dobytek. Mezi roky 3100 a 2100 př.n.l. v
takzvaném předpalácovém období se pomalu vyvinula Mínójská kultura,vyznačující se propojenými
komplexy budov, štíhlými nádobami, šperky a pečetěmi.Mezi roky 2100 a 1700 př.n.l. v takzvaném
starším palácovém období, existovala na ostrově řada rovnoprávných knížectví, jímž dominovaly
paláce: Knóssos,Faistos, Malia a Kato Zakros. Tyto komplexy již byly méně symetrické, spíše byla
jedna část zvýrazněna.Okolo nádvoří byly uspořádány skladiště a svatyně na západě, slavnostní sály
na severu,dílny na východě a mezi tím byly rozptýleny obytné místnosti. Paláce měly rovněž hospo-
dářský, náboženský a politický význam. Kolem roku 1700 př.n.l. došlo ke katastrofě - paláce byly
zničeny ohnivou smrští. Příčiny dosud nebyly známy.Tím se vše změnilo. Po opravách se větší část
Kréty dostala do závislosti na jednom paláci,a to v paláci Knóssu.
Palác v Knóssu ležel přímo uprostřed města. Domy významných Mínójců vypadaly jako zmenšené
kopie paláce. V západním křídle paláce byla umístěna především skladiště. Dvojbřité sekery vyryté
na stěny ukazují na rituální význam skladišť. V bezprostředním sousedství ležela řada svatyní. V sa-
králních místnostech vzdálených od centra byly uctívány přírodní fenomény jako hory, býci, hadi a
ptáci a rovněž velká matka jako bohyně země a plodnosti.
Evansova vědecky oprávněná rekonstrukce zachovává dojem z nesmírné živosti architektury, míst-
nosti přicházejí jakoby organicky jedna za druhou,stěny jsou pestře vymalované a zdobené obrazy
květin,rákosu,delfínů,ptáků a býků.A všude jsou sloupy,štíhlé a zatočené,tmavočervené,černé nebo
pestře pomalované.To vše a skutečnost,že Knóssos nechránilo žádné opevnění,živilo představu,že
na Krétě kvetla v protikladu k dramatickému přítmí následujícího mykénského období "radostná
kultura".

Haithabu

26. března 2008 v 19:47 | Denisa |  Nejvýznamnější archeologické objevy
Toto osídlení vzniklo kolem 800-1050 barbarštími obchodníky,kteří jsou označováni jako Vikingové.
V prvních dvou staletích děsili obyvatele svou strategií bleskové války, které říkali "strandhagg". Ze
Skandinávie vyjížděly malé skupinky na rychlých koních za kořistí a na odvážné výpravy.Jakmile přistá-
li ,brutálně udeřili a zmizeli dříve,než bylo možno přijmout opatření na obranu.Ale Normané postup-
ně krotli,usazovali se a měnili se na mírumilovné obchodníky.Řada lokalit jim vděčí za svou existenci
např. Anglický york,irský Dublin a ruský Novgorod.Vikingové navíc oživili svými nákladními lodicemi
plavícími se podél pobřeží obchod v pobřežních krajinách Baltského a Severního moře.Haithabu,pou-
žívané jako překladiště pro zboží i kořist-poprvé se uvádí ve Franckých říšských análech k r.804 - se
vyvinulo v největší obchodní středisko Vikingů a zůstalo jím zhruba 250 let.
Haithabu bylo chráněno pevninou v zátoce tvořené řekou Schlei,zvané Haddebyer Noor.Pevninskou
stranu města chránil půlkruhový val, který lze dodnes snadno poznat díky hustému porostu stromů.
Všechny pozůstatky někdejšího osídlení jsou dnes pod zemí z důvodu zaplavení v 11.století. V celém
sídlišti vznikaly zhruba stejné parcely - to svědčí o společnosti rovnoprávných jedinců. Jejich domy
musely být každých patnáct až dvacet let obnovovány,déle nedokázaly vzdorovat povětrnostním pod-
mínkám.Starou budovu nechaly sesypat,ta pak tvořila základ pro novou.První domy byly postaveny ze
dřeva,stěny mladších domů už byly splétané z proutí.Tyto domy chránily před větrem a vlhkostí,méně
před chladem.Tím je jisté to,že desátého roku se dožil jen každý třetí-čtvrtý novorozenec a že lidé u-
mírali průměrně ve věku dvaceti až třiceti let. Nálezy lidských kostí dosvědčují typický obraz nemocí
této doby: rozdrcené pažní kosti v důsledku častých zranění úderem,chronické záněty zubního koře-
ne-degenerace celé čelisti,páteř deformovaná do tvaru U: postižený trpěl tak rozvinutou tuberkuló-
zou,že se pohyboval spíše lezením než chůzí. Dokonce jsem se dočetla i to, že když se v Haithabu
narodilo dítě,tak bylo hozeno do moře jen aby se rodina vyhnula výdajům.
Vikingové - kteří se mezitím změnili z plenících pirátů na mírumilovné obchodníky - se nakonec
sami stali obětí vlny násilí při bojích souvisejících se vznikem dánského a švédského království.

Chirurgie

26. března 2008 v 19:40 | Denisa |  Dějiny medicíny
VÁLEČNÁ PORANĚNÍ
Ve válkách se používaly zbraně se střelným prachem o kterém si ranhojiči a felčaři mysleli,že obsahuje
jed,proto rány vypalovali rozpálenými nástroji nebo vroucím olejem.V tomto stylu léčení udělal změnu
Francouzský chirurg Ambrois Paré (asi 1510-1590) když doprovázel vojsko maršála de Monte Jjean a
stalo se mu při ošetřování raněných,že mu došel vroucí olej a z nouze použil k ošetření části raněných
studenou mast. Druhý den při kontrole nemocných byl překvapen z výsledků - rány byly na tom zdra-
votně lépe než ty popálené vroucím olejem.Na to Paré svůj objev po celý život propagoval.
Jinak bylo vynalezeno mnoho nástrojů,které lékaři používali k vyjímání kulí a cizích těles aby co nejmé-
ně ublížili raněným.
AMPUTACE BEZ NARKÓZY
Nejstarší podrobná lékařská zpráva o amputaci ve střední Evropě se týká Fridricha III. Habsburka,
Od r. 1452 císaře. Zákroku se zúčastnilo pět ranlékařů,jeden z nich byl také olomoucký chirurg a
měšťan mistr Fridrich.Císař byl operován 2.června 1493 v Šinci. Jeho noha už byla ve stadiu pokročilé
gangrény, byla černá jako uhel a celkový stav nemocného se stále zhoršoval. Zákrok byl proveden tak,
že dva chirurgové uřízli nohu pilou, zatím co další tři pevně drželi nemocného. Rána se začala po šesti
týdnech hojit a po dalších čtyř týdnech byla skoro úplně uzavřena. Císař propustil lékaře s bohatou od-
měnou.V době,kdy je popsána rána jako téměř zhojená, však již starý císař umíral. Přežil operaci o 72
dnů a zemřel 19.8 1493.
V 18.století byla amputace dost zneužívána,zejména na bojištích,kde se amputovaly ruce a nohy bez ja-
kéhokoliv výběru. Takový surový zákrok vyžadoval značnou zručnost lékaře a také rychlost zákroku,
pokud neměl pacient zemřít na traumatický šok. Zručný lékař pak dokázal provést zákrok v několika
minutách.Někteří z nich dosáhli opravdu podivuhodných výsledků.D.J.Larrey (1766-1842), nejvyšší chi-
rurg napoleonských armád, po bitvě u Borodina provedl za den 200 amputací. K zákroku potřeboval
skutečně jen minuty.
Po objevu narkózy se lékaři mohli odvážit pečlivější a pomalejší techniky. Ale ani takový člověk, který
operaci přežil neměl zdaleka vyhráno. Teprve uvedení zásad antisepse a sepse do nemocniční praxe
situaci změnilo.
PÍCHAČI ZÁKALŮ A OPERACE KATARAKTY
Oční nemoci byly vždy pro člověka velkou hrozbou.Jedna vada se však přesto operovala již od pradáv-
na - šedý zákal,katarakta,nemoc,jež hrozila slepotou.O tzv. "píchačích zákalů",kteří se snažili navrátit
lidem zrak jsou zprávy již z Babylonie před 4000 lety.Podstata zákroku spočívala v tom,že zákal se po-
mocí jehly odsunoval až pod panenku do sklivce.
Operaci, která pomohla objasnit podstatu zákalu a je považována za počátek moderní oční chirurgie,
uskutečnil v r.1745 Jaques Daviel (1696-1762).

Čchin Š-chuang-ti

20. března 2008 v 21:34 | Denisa |  Panovníci
Čchin Š-chuang-ti byl v letech 247 př.n.l. až 221 př.n.l. král Čínského státu Čchin a prvním císařem
sjednocené Číny.
Narodil se v Chan-tanu. Na trůn usedl sotva třináctiletý. S pomocí moudrých mužů provedl celou
řadu reforem zemědělství a armády a podařilo se mu potlačit vnitřní povstání. Království Čchin
velmi prosperovalo a tím se mohlo odvážit bojovat s ostatními státy a provést sjednocení země.
Během deseti let se mu podařilo všechny podrobit. Po dobytí nových území začal Čeng provádět
nezbytné reformy k reorganizaci své nové říše.Zřídil 36 prefektur,jež dále rozdělil na okresy a po-
řídil je úředníkům a vojákům,kteří byli zodpovědni přímo jemu.Vybudoval řadu silničních spojení z
hlavního města do bývalých států. Velmi důležitá je jeho reforma písma. Stejně důležité byly i jeho
reformy vah a mír a kodifikace práva. Velmi pomohly rozvoji hospodářství a kultury. Pro zajištění
severní hranice byly tisíce otroků a zločinců posláni vybudovat obrannou zeď(velkou čínskou zeď).
V roce 213 př.n.l. se císař rozhodl utišit kritiku své vlády,zničit dějiny a nechal spálit všechny knihy
v říši a popravit učence s rodinami, kteří se oproti němu odvážili vystoupit. Na četných cestách po
říši císaře doprovázelo několik stejných kočárů, aby nikdo nevěděl, ve kterém sedí.Jeho strach z
atentátu byl zprvu jistě oprávněný,později však vyrostl do obludných rozměrů.Nikdo nesměl vědět
ve kterém ze svých 270 paláců a pavilónů se právě zdržuje. Nikdo nesměl císaře ani spatřit.
Čchin Š-chuang-ti byl nejkrutější muž číny!,dočteme se v dějepisných knihách.Sotva dosáhl zletilos-
ti,uspořádal mezi svými poddanými a přímými příbuznými krvavou lázeň.Zavedl drakonické tresty,
ručení celých rodin a udavačství, jež všude zanesly strach. Za jeho šestatřicetileté vlády zemřely z
jeho třiceti milionů poddaných dva miliony popravami, na bitevním poli nebo při nucených pracích.
Císař byl podle kronikářů nejodpornější muž číny.Byl propadlého hrudníku,lakomý,podlézavý,nes-
Tydatý a měl nepřirozené chování.Byl to nenáviděnější muž čínské historie.Protože číňané neuctí-
vali žádné konkrétní bohy, vsadil Čchin v úsilí o nesmrtelnost i na zaříkávání přírodních sil šamany
a vyzkoušel všechny dosažitelné elixíry života. Když mu během jeho cesty po Říši nabídla v roce
210 př.n.l. skupina lékařů lék k nesmrtelnosti obsahující malé množství rtuti,lačně jej požil a po je-
jím strávení na následky otravy zemřel.

Terakotová armáda

20. března 2008 v 14:14 | Denisa |  Čínské památky
Toto dílo je modelem světa z podzemí (300 př.n.l.), které nechal vybudovat Čínský císař jménem
Čchin , který se celý svůj život vyžíval k honbě za nesmrtelností. Je to vlastně jeho hrobní mohyla,
která dodnes svými novými objevy narůstá.
29. března 1974 chtěli rolníci Jang Pchej-Jang a Jang c-fa vykopat studnu avšak narazili na hliněné
střepy a nakonec vykopali figuru v životní velikosti. Tímto objevem začaly vykopávky, které trvají
dodnes.Světové proslulosti dosáhl pohřební komplex díky 7 300 válečníků terakotové armády v
životní velikosti, kteří měli celý komplex chránit před nepřáteli a démony. V odhalené jámě 1 stojí
3000 vojáků,do předních řad byli postaveni lučištníci.V jámě 22 tvoří čtrnáct řad válečníků, předvoj
lučištníků je v pokleku připraven ke střelbě.U malé jámy 3 jde očividně o štáb s generály a důstoj-
níky.V dalších jámách jsou plastiky koní,postavy umělců a hudebníků a jeřábi. Nadzemní část hrob-
ky obsahovala kněžský okrsek s několika tisíci božích služebníků a také 105 m vysokou mohylu,
která dodnes není prozkoumaná.V soudobých kronikách se dočteme,že uvnitř mohyly stojí mohyly
paláců a pavilónů, že napodobeninami řek teče do modelu oceánu rtuť a že nad tím vším se klene
zářící hvězdné nebe a vše chrání kuše připravené k výstřelu.

Mor - černá smrt

18. března 2008 v 14:32 | Denisa |  Dějiny medicíny
V literatuře se epidemie často přirovnává k ohni.Její lidské oběti jsou přitom označovány jako pali-
vo.Jestliže je paliva málo a je roztroušeno jen řídce,plamen zhasne.
THUKYDIDŮV MOR
První velkou doloženou epidemií byl mor v Athénách v r. 430 př.n.l. v době vrcholu jejich mocen-
ského a kulturního rozvoje. Ve válce se Spartou se do Athén uchýlily tisíce uprchlíků. Nákaza se
dostala do města zřejmě lodí z Egypta.Lidé umírali na ulicích,v chrámech,v kašnách,mrtvoly se kupi-
ly na hromadách spolu se vzdechlinami psů, supů a mrchožravých ptáků.Epidemie trvala dva roky a
další tři roky ve městě přetrvávala.Zahubila třetinu veškerého obyvatelstva Athén.Dodnes se přes-
ně neví,jaká to byla nemoc.
JUSTINIÁNŮV MOR (6.století našeho letopočtu)
Jinak nazvaný dýmějový mor,projevující se zhnisanými mízními uzlinami, kdykoli se oběvil šířil hrů-
zu pod jménem "černá smrt". Byla to historicky potvrzená pandemie.Ještě nebezpečnější byla plic-
ní forma nemoci,která končila naprosto smrtí. Důsledkem moru byly největší ztráty na životech za
celou dosavadní dobu existence lidstva. Nákaza se začínala projevovat v Dolním Egyptě v r.540. Po
Nilu se dostala v r. 542 do přístavu Pelusia a odtud lodí do Konstantinopole. Mor se šířil velmi ry-
chle.Šest let řádil v Itálii, ve Španělsku, Francii, Británii,v údolí Rýna i Dánsku. Opakovaně se vracel
až do r. 590. Justiniánův mor snížil tehdejší světovou populaci na polovinu,poté ochabl a v 8.století
dokonce zmizel úplně. Zřejmě došlo k přerušení řetězu nákazy u krys, jež jsou hostiteli blech,
přenášejících morovou nákazu.
ČERNÁ SMRT SE VRACÍ
V letech 1347 - 1352 se Justiniánův mor vrátil a rozšířil se po celé Evropě. Mor připlul s dvanácti
Janovskými loďmi,které zakotvily v Messině na Sicílii. Jejich posádka se zřejmě nakazila na jihozá-
padním Krymu.Lidé neznali příčinu nákazy, většinou to považovali za boží trest. Při léčení se vys-
koušela klysmata,pouštění žilou,vykuřování nejrůznějšími prostředky,vypalování dýmějí i koupání
ve vlastní moči. Některá přístavní města zavedla karanténu,kdy připlouvající lodi museli zůstat po
čtyřicet dnů v izolaci.Lidé z šíření epidemie podezírali škodlivé výpary,zemětřesení,komety, kočky,
psi,cikány,malomocné a hlavně židy. Po celé evropě vypukly pogromy. Jen v mohuči bylo upáleno
zaživa 12 000 židů.Evropa tehdy ztratila přibližně čtvrtinu až polovinu veškerého obyvatelstva.

Léčení v dobách pradávných

17. března 2008 v 20:20 | Denisa |  Dějiny medicíny
Příběh medicíny začíná zápasem o přežití a snahou o poznání světa.
První pokusy o léčení byly spíše o poznání látek,které byly použity jako léčící prostředek - voda na
ochlazování a vymývání ran, rostliny a jejich plody, orgány zvířecích těl a minerální látky. V pradá-
vných dobách si člověk nemoc spojoval s nadpřirozenými silami,takže se praktikovala medicína for-
mou rituálů a oběťmi.Léčitelstvím se zabývali šamani a kouzelníci.Jenže pravěké léčitelství nespočí-
valo jen na magii.Používaly se léčebné zákroky - trepanace. Zákrok spočíval na vyříznutí malého
otvoru v lebeční kosti - obyčejně nástrojem, který připomínal tesařský nebozez s rukojetí. K ote-
vření docházelo nejčastěji v oblasti kosti spánkové,někdy i čelní a temenní. Pacientům, kteří opera-
ci přežili(řada z nich opravdu přežila), byly otvory překryty kouskem tykve, kamene ,skořápky, poz-
ději stříbra a zlata. Tento zákrok byl používán k léčbě bolestí hlavy,zlomenin lebky,epilepsie, duše-
vních chorob. Trepanované lebky naleznem na celém světě,obzvlášť v Peru.Zde se našly lebky až
s pěti otvory po trepanaci.
Značnou znalost v lékařství v té době mělo Řecko, Indie a Čína. S empirickým léčitelstvím bylo
spjato především starověké Čínské lékařství. Již ve 3. a 4. tisíciletí př.n.l. byla pro něj charakte-
ristická nejen široká paleta léčiv (známý kořen ženšen),ale také metody jako akupunktura,moxibu-
sce (požehování). Také byly přísné zásady pro osobní hygienu.V Číně byla také zavedena funkce ú-
ředních lékařů a byly zařizovány útulky pro nemocné. Vyučovalo se i lékařství, studium nesmělo
trvat déle než 9 let. Největší lékař starověké Číny byl Pien Čchiou.Je autorem knihy "O obtížných
problémech". V této knize jsou velice rozsáhlé znalosti. Tento lékař rozeznával 200 druhů tepu a
nakonec se stal obětí jiného lékaře,který ho dal ze závisti nad jeho úspěchy zavraždit.
Vynikající úrovně dosáhlo lékařství ve starověkém Egyptě. Vypovýdají to dochované papyry s lé-
kařskou tématikou,ze kterých vyplívá,že staří Egypťané měli vyspělou chirurgii, gynekologii i oční
lékařství.Léčebné postupy byly sepsány do kodexu pravidel,které musel lékař dodržovat pod hroz-
bou přísných trestů.
Babylonský vládce Chammurapi položil právní základy lékařské praxe. Za jeho vlády byl vytvořen
Zákoník,který obsahoval 282 ustanovení.Z nich se 9 týkalo chirurgů.

Eldorádo

16. března 2008 v 19:09 | Denisa |  Báje a mýty
Toto legendární zlaté město,které po staletí nedalo spát hledačům pokladů se nachází na někte-
rých starých mapách Brazílie a Guyany v jižní Americe.Kdo jiný než Španělé toužili po pokladech a
také poprvé zaslechli v 16.století jednu z verzí této legendy od indiánů z kmene Muiskové mezi ře-
kami Amazonkou a Orinoko. Ti jim vyprávěli o mystických rituálech kmene Čibčů, kteří uctívali
slunce a vzívali zlato jako oblíbený kov svého boha. Nosili zlaté ozdoby a celá staletí pokrývali svá
obydlí zlatými plechy. O to zajímavější byla role projevu jejich náboženské víry.Podle vyprávění po-
mazali sluhové jednou či vícekrát v roce náčelníka kmene nebo krále lepkavou smůlou a pokryli
zlatým práškem,dokud se zlatem neleskl od hlavy až k patě.Poté ho vedli procesím ke člunu,který
uvázali uprostřed posvátného jezera. Náčelník se ponořil do ledové vody a smyl prach z těla, zatím
co ostatní házeli do vody jako oběti zlato a drahé kameny nesmírné ceny.Muiskové jim poradili, že
se jedná o jezero Guatavita v Kolumbii.Španělé tam začali hledat poklad na dně jezera,ale na první
pokus nenašli nic. Druhý pokus byl o něco úspěšnější. Na břehu jezera pracovalo asi tisíc indiánů,
kteří vykopali široký tunel,aby ho vysušili.Výsledkem byla pro indiány katastrofa.Když hladina vody
klesla o 18 m, stěny tunelu se zhroutily a zasypaly mnoho dělníků. Ale část pokladu byla nalezena.
Byl objeven zlatý náprstní krunýř, žezlo okované zlatými plíšky a smaragd velikosti slepičího vejce.
Ten byl darován Španělskému králi Filipovi II. Jenže pro Španěle toto Eldorádo ( pozlacený člověk )
nebylo.Proto se přemísťovali na různá místa,kde by zlaté město podle různých pověstí mohlo stát.
Snad nejusilovnější Španelský pokus o nalezení bájného města vedl guvernér Antonio de Berría.
Ten tvrdil, že město leží za Guyanskými horami. To samé tvrdil Juan Martínez, který vyprávěl svůj
příběh, že byl zajat indiány a několik let s nimi žil. Během zajetí ho prý vedli se zavázanýma očima
čtyřdenním pochodem na neznámé místo. Když mu oči rozvázali, uviděl město s domy ze zlata
a drahých kamenů.Berría v té době podnikl dvě výpravy.Ta druhá dopadla nešťastně.Při velké vodě
přišli o všechny kanoe a 30 španělů a všichni nosiči onemocněli a zemřeli. Před dalším putováním
dal Berría přednost bezpečnému návratu. Po městě zatoužil i slavný anglický voják a objevitel sir
Walter Raleigh. Když ho upoutalo vyprávění o Eldorádu,vycvičil více mužů a připravil výpravu.Jenže
byl uvězněn králem Jakubem I. pro podezření z přípravy spiknutí. Po návratu z vězení po několika
letech poslal hledat město svého syna Wata.Ten byl,ale zabit Španěli v šarvátce a pomstychtivý Ja-
kub nechal Raleigha popravit. Kouzlo Eldoráda ovšem nepřestávalo působit a i dnes jeho legenda
přetrvává.

Římské dějiny

15. března 2008 v 15:15 | Denisa |  Římské dějiny
9./8. Stol.př.n.l. první sídliště,podle legendy založené Romulem
7. stol. Př.n.l. Řím ovládli Etruskové
509 př.n.l. vyhnání Etrusků a založení republiky
340 - 264 př.n.l. podrobení Apeninského poloostrova
264 - 146 př.n.l. porážka a zničení Kartága ve třech punských válkách,Řím získal pod kontrolu
západní středomoří
51 př.n.l. Caesar dobyl Galii
44 př.n.l. Caesar diktátorem na doživotí,krátce na to zavražděn
31 př.n.l. Řím ovládl celé Středomoří
27 př.n.l. začátek císařství - Augustus - a konec sociálních nepokojů v Římě
65 n.l. pronásledování křesťanů za Nerona
284 n.l. začátek dominátu a rozdělení na východo - a západořímskou říši
475 n.l. západořímská říše se zhroutila po nájezdech Vandalů a Gótů

Životopis

13. března 2008 v 20:43 | Denisa |  Marco Polo
Marco Polo se narodil 15.září 1254 v dnešním Chorvatsku na ostrově Korčula a nebo je také druhá
verze - v Benátkách.Zemřel 8.ledna 1324 v Benátkách.Byl to benátský kupec a cestovatel,který byl
známý svými cestami po Číně. Byl prvním Evropanem, který znal podrobně východní Asii.Pocházel z
kupecké rodiny a v roce 1271 odcestoval se svým otcem Nicolem a strýcem Matteem do Pekingu
a v Číně zůstali sedmnáct let.Marco byl brzy přijat do císařových služeb,navštívil řadu čínských pro-
vincií a po dobu tří let pak zastával úřad správce města Jang - čou. Roku 1292 dostala jeho rodina
povolení k návratu do vlasti. V jeho doprovodu princezny určené za manželku mongolskému vládci
se všichni dostali námořní cestou přes Indočínu,Indonésii,Cejlon a Indii do Hormuzu v Perském zá-
livu.Do benátek se vrátili roku 1295.
V bitvě upadl Marco Polo do zajetí Janovanů a ve vězení nadiktoval vzpomínky ze svých cest svému
spoluvězni Rusticellovi z Pisy. Po propuštění z vězení roku 1299 se vrátil do svých Benátek, kde se
stal váženým obchodníkem.Tam také žil Marco ještě 25 let.

Judaismus

13. března 2008 v 13:49 | Denisa |  Náboženství
Judaismus je termín,který označuje od 19.stol. náboženství židovského národa - Izraele.Do té do-
By se používaly názvy jako "izraelitská víra",židovská víra"nebo" Mojžíšovská víra". Jinak židé oz-
načovali a označují doposud svojí víru jako emuna (víra) nebo dat (náboženství).Judaismus vznikl
jako kmenové náboženství hebrejských kmenů asi ve 2. tisíciletí př.n.l.. Podle Tóry (zákon,učení)
jsou předky izraelského národa tři praotcové, Abrahám, Izák a Jákob. Po vyjití z Egyptského otroc-
tví jim byl skrze Mojžíše dán boží zákon - tóra, což je moment, který je označován za založení ži-
dovského náboženství.Judaismus je monoteistickým náboženstvím.Také odmítá dogmata a podob
né "nezvratné pravdy". Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to, že tóra je boží zákon seslaný
bohem a Izrael jej následuje.Nejuznávanější schrnutí judaismu se stalo třináct článků víry (šaloš es-
re ikarim),jejichž autorem je Maimonides.
Židovské tradice a zvyky
OBŘÍZKA
Náboženský život začíná u žida již osmý den po narození obřízkou - hebr. brit mila. Obřízka je v
Judaismu znamením smlouvy s bohem,kterou uzavřel Abrahám.U dívek se obřízka neprovádí.Bě-
hem obřadu dostává chlapec hebrejské jméno.
PIDJON HA - BEN
Jestliže se narodil prvorozený syn, musí ho jeho otec podle biblického nařízení vykoupit. Tento
obřad se provádí po obřízce,co je dáno chlapci jméno.Peníze,zaněž je chlapec vykoupen,jdou vět-
šinou na dobročinné účely nebo na provoz synagogy.
SVATBA
Svatbu provádí rabín. Nevěstě je dána svatební smlouva - ketuba. Svatba se provádí pod baldachý
nem - chupou - bývá zvykem,že chupu drží čtyři svobodní mládenci.Nevěsta sedmkrát obejde že-
nicha,poté započne svatební obřad.Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít ví-na.Jeden pohár,který musí oba vypít až do dna symbolizuje manželské štěstí,druhý pohár,ze které-
ho se napijí jen trochu symbolizuje pak nutné manželské a životní strážně.Na konci obřadu ženich
rozdupne sklenici,což je obřad,který připomíná zničení chrámu.Poté začne svatební veselka.
POHŘEB
Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu,oblečen v bílém pohřebním rubáši.
Zpopelňování je většinou zakázáno. Na pohřbu se říkají zádušní motlitby, pozůstalí jsou nazýváni
Avelim (truchlící). Avelim mají zvláštní povinnosti - prvních sedm dní po úmrtí drží šiva - říkají
zvláštní motlitby,ve svém domě říkají zvláštní verzi birkat hamazon,nemusí se zúčastňovat částí li-
turgie,kde je hlavním motivem radost a veselí např.kabalat šabat.Muži se během šivy neholí.Po u-
plynutí šivy až po zbytek roku od úmrtí říkají pozůstalí při bohoslužbách kadiš sirotků. Po pohřbu
bývá zvykem studovat mišnu (duše) na paměť zesnulého.Na hroby je zvykem dávat místo kytek
kamínky,přání nebo prosby napsané na kousku papírku.
MEZUZA
Je to malé pouzdro umístěné ve výšce dvou třetin veřejí na pravé straně. Mezuzou by měly být o-
patřeny každé dveře v židovské domácnosti.Je v něm uložen svitek s textem.Jsou zdobeny písme-
ny š-d-j což znamená "šomer delet jisráel"(strážce dveří izraele)
PŘIPOMÍNKA NIČENÍ CHRÁMU
V domácnostech zbožných židů bývá zvykem nechat jednu stěnu neomítnutou - jakoby nedokon-
čenou - a to na paměť zničení chrámu.
BAR MICVA
Z náboženského hlediska je chlapec považován za dítě do svých třinácti let,dívka do dvanácti.
V tomto věku jsou děti schopny nést odpovědnost za své činy. Chlapec podstupuje obřad Bar
micva - syn příkazu,dívky podstupují obřad Bat micva - dcera příkazu.Jsou poprvé voláni k tóře,
dostávají svůj talit a tfilín a stávají se nábožensky způsobilými.

Biblický příběh - Noemova Archa

12. března 2008 v 20:55 | Denisa |  Báje a mýty
Tento příběh vypráví o potopě světa, ve kterém se zachrání jistý Noe se svojí rodinou. Proč si bůh
vybral právě Noea? V jisté době byli lidi velmi špatní a zkažení a jistý Noe byl dobrý a spravedlivý
člověk, ve kterém si bůh našel zalíbení. Proto mu dal příkaz ať postaví loď Archu. Noe ho poslechl
a v Arše se on i jeho rodina zachránili, když bůh seslal na zem potopu a tím vyhladil ze světa vše
živé.Kromě toho dostal od boha ještě příkaz, aby v Arše uložil všechny živočišné druhy.
Po opadnutí potopy se Archa zastavila na vrcholku hory. Poté byl Noe svědkem nové boží smlou-
vy s veškerým tvorstvem, kdy bůh slibuje, že na zem nikdy nesešle potopu. Noe byl také prvním člo
věkem, který začal pěstovat vinnou révu.

Mýtus o Pelopovi

10. března 2008 v 20:24 | Denisa |  Řecký mýtus
Pelops je v řecké mytologii uváděn jako syn Tantala a vnuk Dia. Tantalos chtěl bohy podrobit
zkoušce a předložil jim svého zabitého syna Pelopa k jídlu. Avšak bohové lest prohlédli a Pelopa
znovu oživili.Ten se v mládí vypravil do Olympie a v závodě vozů porazil podvodem krále Oinomáa.
Za ženu dostal jeho dceru Hippodamii.Myrtila, jenž o podvodu věděl, dal shodit do moře,ten však
před smrtí stačil proklít Pelopa i jeho potomstvo. Pelops byl sice mocným králem vládnoucím jiho-
řeckému poloostrovu,kletba se však měla naplnit zejména u jeho syna Átrea a vnuka Agamemnóna.

Rod Átreovců

10. března 2008 v 16:48 | Denisa |  Řecko
Podle pověsti se historií mykénských vládců,takzvaných Átreovců,táhne incest a vraždy příbu-
zných. Aigisthos zabil svého pěstouna Átrea a stal se králem Mykén. Ale Agamemnón, syn Á-
treův a vnuk Pelopův,vyhnal Aigistha z trůnu. Agamemnónův mladší bratr Meneláos byl krá-
lem ve Spartě a jeho chotí byla krásná Helena. Když ji unesl trojský princ Paris, sjednotil Aga-
memnón pod svým velením achajská vojska. Za vítězství obětoval bohyni Artemidě svou dce-
ru Ifigenii,vyrazil s flotilou králů k Tróji,po deset let město obléhal a nakonec patřil k vítězné
straně.Mezitím se Aigisthos stal milencem Klytaimnéstry,Agamémnónovy ženy.Ten Agamém-
nóna po jeho návratu zabil.Avšak Agamémnón byl pomstěn, když Élektra navedla svého bra-
tra Oresta,aby matku zavraždil.

Machu Picchu

9. března 2008 v 20:32 | Denisa |  Inkové
Město kamenných stupňů vysoko v horách,vznešená připomínka raného lidstva(kolem 1450-
-1532) se pyšní na odlehlém horském hřebeni vysokém 2400 metrů. Tato incká komunikace
byla po více než čtyři staletí zarostlá džunglí.Město se terasovitě rozprostírá na horském hře-
beni o rozloze 800 krát 5000 metrů, spadajícím na třech stranách příkře do údolí. Přímo
před sídlištními areály jsou terasovitá pole, jenž Inkové budovali na svazích, pěstovaly se tam
brambory,léčivé byliny a kukuřice. Na většině teras vybudovaných stupňovitě na příkrém sva-
hu stály obytné domy s doškovou střechou.Nejnápadnější budovou v lokalitě je Torreón,po-
okruhová zděná stavba,která zaplňuje skalní výběžek.Uvnitř jsou do skály vytesány malé obět-
ní stoly a oltářní plastika. Hned vedle je budova, jejíž pečlivé provedení a zahrada se strážnicí
vybízejí k domněnce,že šlo o dům vládce.
Co bylo Machu Picchu doopravdy? Poslední útočiště, chrámová lokalita, nebo dokonce místo
původu Inků?Dnes vše nasvědčuje tomu,že to bylo něco jako venkovské sídlo,k němuž patřila
pole a řemeslnické dílny a řada chrámů k ceremoniálním účelům.V dolním městě před řeme-
slnickou čtvrtí leží chrám kondora, jméno dostal podle plastiky vytesané do skály. Ve výšce
chrámu začíná hlavní náměstí, kde slavili obyvatelé řadu inckých slavností. Slavnosti byly kon-
penzací za jinak tvrdý a plně kontrolovaný způsob života, jaký byli Inkové nuceni vést. Každá
vesnice musela přesně stanovenou část úrody vést pro šlechtu a kněze,ale taky pro ty,kdo by
li v nouzi.Z hlavního náměstí vede cesta na západní stranu k nejvýznamnějšímu místu obklope
nému třemi otevřenými chrámy. Od těchto chrámů vede schodiště na skálu dominující celé-
mu městu.Na jejím dva metry vysokém vrcholu byla vytesána jakási plastika s výklenkem,ploši-
nou a prstem. Dnes není jasné zda šlo o astronomický kalendář, nebo obětní oltář, ale v kaž-
dém případě sloužila svatyně slunečnímu kultu.Při slunovratu je vidět přesně bod východu ne
bo západu slunce (inti-vatana-kde je navázáno slunce). Jejich fascinující sluneční kult byl ovšem
doprovázen brutálními obětními rituály, jímž chtěli naklonit mocné přírodní síly.Obětována
byla stáda lam, celá sklizeň určitých oblastí i krásné panny. Jenže ani oběti všemocnému slunci
ani božský král Atahualpa s 1000 válečníky nestačili před Španěly lačnících po zlatě.16.listopa-
du 1532 zajal Francisco Pizarro Atahualpu. Jako výkupné si vymohli nesmírné množství zlata,
pak však božského krále přesto popravili - napřed ho nechali kněžími odsoudit jako kacíře. V
tu dobu bylo však již Machu Picchu opuštěné.

Příběh podzemní železnice

6. března 2008 v 20:19 | Denisa |  Báje a mýty
Příběh podzemní železnice je v historii ve spojených státech tou nejznámnější. P.železnice pomáha-
la mnoha otrokům z jihu dostat se na vysněnou svobodu.
Význam podzemní železnice nebyla žádná tajná chodba ,byla to spolupráce stejně smýšlejících lidí,
kteří bez ohledu na barvu kůže bojovali za lidská práva a svobodu. Jeden z hrdinů p. železnice byl
sám bývalý otrok Frederick Douglass, který unikl z otroctví, díky členům p. železnice. Nebo Harriet
Tubmanová, nejslavnější průvodčí, která uprchla z otroctví a sama riskantně přivedla na svobodu
300 uprchlíků. Také byl průvodčí James Fairfield, který opakovaně vystupoval jako obchodník s ot-
roky, ale ve skutečnosti odváděl otroky jejich pánům přímo před nosem. Prvních pár mil při útěku
bylo vždy nejriskantnějších. Lovci otroků byli uprchlíkům v patách. Bezpečné domy prý označovala
pokrývka či lucerna vyvěšená z okna nebo barevné pruhy látky omotané kolem vrátek. Kvaker Levi
Coffin,jehož dům v Newportu v Indianě nazývali "velké hlavní nádraží"podzemní železnice schová-
val ve svém domě uprchlé otroky a v bezpečí je vypravil na další cestu.
Historikové dnes tvrdí, že železnice nebyla tak tajná a organizovaná.Neexistují také žádné důkazy
o existenci tajných únikových cest nebo hesel.


Nefertiti - video

6. března 2008 v 13:53 | Denisa |  Osobnosti
Nefertiti - video

Palenque

2. března 2008 v 20:39 | Denisa |  Mayská civilizace
Tato lokalita na okraji džungle (kolem 400 - 810) se nachází na jihozápadním okraji mexického poloostrova Yukatán. Na jihu se majestátně zdvihá slavný chrám nápisů stupňovitá pyramida k jejíž zastřešení vede vzůru široké schodiště. Zde nalezli archeologové před padesáti lety skrytou chodbu, která vede do nitra pyramidy. Narazii na nedotčenou hrobku Pakala Velikého. Jeho tvář mu kryla maska z jadeitové mozaiky a tělo měl zdobený drahocenými šperky.
Pakal

Pakal vládl městu sedmdesát let 7. století, kdy Palenque zažívalo zlatou dobu. Než Pakal nastoupil na trůn vykonávala vládu jeho matka. Podle nalezených a rozluštěných hieroglyfů leze téměř sledovat celou následnost Pakalovy dynastie na trůně až po náhlý zánik Palenque v 9. století. Na pravo od chrámu nápisů je postaven malý chrám, ve kterém byl nalezen hrob o kterém se archeologové domnívají, že patří Pakalovo manželce ahpo-hel nebo matce säk-kuk. Přesně v pravém úhlu k oběma chrámům se rozkládá budova někdejšího paláce, která patří k největším stavbám Palenque. Tento palác vybudoval Pakal a jeho následovníci asi sto let. Bez jakékoli pochyby plnila tato budova funkci světského paláce a měla i náboženský význam. V pozadí paláce stojí další menší chrámy, např. chrám Jaguára. Dále se nacházejí, z části nebo úplně zarostlé vegetací chrámy křížové skupiny:
Sluneční chrám, křížový chrám a chrám zkřížených listů, uprostřed jimi vytvořeného náměstí stojí oltář. Areál byl vybudován ke korunovační slavnosti chan-bahluma II. Pakalova syna Narozdíl od ostatních mayských měst se v Palenque stavělo elegantně.
jeden z chrámů Palenque
Veškeré cesty vedou do džungle, ve kterých archeologové postupně vysvobozují další a další chrámy. Chrámový komplex Palenque, nad nímž stále krouží orli a supi, zapadá do džunglí porostlé krajiny tak harmonicky, že vypadá, jakoby nebyl dílem lidské ruky. Navíc si musí návštěvník představit, že kdysi červeně zářil, protože jeho fasády byly natřené kematitem, oxidem železa.