Duben 2008

Král Artuš

17. dubna 2008 v 21:21 | Denisa |  Báje a mýty
Téměř každý slyšel o králi Artušovi.Byl to dávný britský král,který vytáhl meč ze skály,radil se s ča-
rodějem Merlinem,vedl rytíře kulatého stolu,oženil se s krásnou Gueneverou,mezi své nejvěrněj-
ší následovníky počítal sira Lancelota a sloužil co by příklad odvahy a rytířství pro přátele i nepřá-
tele.Podle britské legendy odpočívá někde v kopcích a i když je již dávno po smrti,čeká na okamžik
kdy ho budou jeho krajané nejvíc potřebovat.Potom vstane a vydá se jim na pomoc.Je to pravda? Z
velké části jistě ne.Kouzelník Merlin nepůsobí věrohodně a jak by mohl být meč zasazen ve skále?
Zní to spíše jako lidové vyprávění.Jenomže to,že nějaký příběh zní dnes jako lidové vyprávění, ne-
musí nutně znamenat,že v sobě nemá zrnko pravdy.A právě toto zrnko historikové a archeologové
hledají.
První záznam o někom, kdo by mohl být králem Artušem, najdeme v knize zvané "zkáza Británie"
zkompilované britským mnichem Sv.Gildasem(asi 516-570n.l.)V této knize britský vojevůdce zvaný
Ambrosius brzdí postup nájezdných Anglů a Sasů,kteří byli později,kolem roku 500,poraženi v bit-
vě u Mount Badonu.gildas nezmiňuje Artuše,ani netvrdí,že Ambrosius a Artuš nejsou jedna a táž o-
soba.Historiský důkaz tu je,byl to ,ale opravdu Artuš?
Ve stejnou dobu bavili Keltští bardové ve Walesu a Francouzké Bretani své hostitele příběhy o hr-
dinovi jménem Artuš. Ten se svými rysy mnohem více podobal našemu Artušovi: zabíjel draky a
přelstil obry.Lidoví hrdinové mají někdy základ ve skutečných událostech.Byl tento Artuš skutečný?
Další písemný důkaz pochází z 9.století,kdy Artuše zmiňuje velšský mnich Nennius ve své kronice
"Historia Brittanium". Podle Nennia byl Artuš britský válečný vojevůdce, který vybojoval 12 bitev
proti Anglům a Sasům, z nichž poslední byla právě bitva u Badonu. Podobnost s Ambrosiem je ne-
popiratelná.A to jsou spolu s několika básněmi a několika málo psanými příběhy, které vznikly ve
stejné době,veškeré písemné důkazy ohledně krále Artuše.
Po staletí brali lidé Artuše jako legendu.Až na počátku 20.stol. o tom začali někteří historikové po-
chybovat.Co když Artuš doopravdy žil?Podle oblíbené teorie zastávané mnoha učenci byl Artuš ve
skutečnosti velitelem jízdního oddílu z doby pozdní říše římské, který vedl římské jednotky proti
nájezdníkům z řad Anglů a Sasů.Tato verze vycházela z přesného výkladu Nenniova latinského po-
pisu událostí.Archeologové také hledali na území británie stopy po skutečném Artušovi.K jednomu
takovému hledání došlo v roce 1976 ve Winchesteru v jižní Anglii, kde ve velké hradní síni visí o-
hromná kulatá stolní deska.Je vyrobena z masivního dubu a jsou na ní vyznačena místa pro 25 osob.
Řada lidí tvrdí, že se jedná o kulatý stůl z artušovské legendy. Historicky vzato, Winchester se stal
sídlem saských králů z Wessexu v 7.století.Mohli se usadit v Artušově sídle?Tuto domněnku bohu-
žel vyloučily moderní metody vědeckého výzkumu.Letokruhy a určení stáří pomocí radiokarbono-
vé datace spolu se zkoumáním středověkých tesařských postupů odhalily,že stůl vznikl v 70.letech
13.stol. za vlády Eduarda I.Tedy za doby,kdy krále velice zajímalo vše,co mělo souvislost s Artušem
Stůl byl podle názoru dnešních historiků vyroben proto,aby posloužil při četných rytířských kláních
které Eduard rád pořádal.Ačkoli nebyly objeveny žádné skutečné Artušovské předměty-a pokud e-
xistovaly ,žádné se nedochovaly-bylo prozkoumáno mnoho pravděpodobných Artušovských míst.
Je tu ovšem ještě jedna Artušovská záhada.Proč si tolik přejeme,aby král Artuš skutečně žil? Proč
historikové a archeologové pokračují v jeho hledání? Jedním z důvodů,proč je příběh o Artušovi
tak poutavý, je skutečnost,že má v sobě pro každého něco:akci,lásku, záhadu boj mezi dobrem a
zlem.A příběhy mají v sobě část pravdy,protože některé z nich čerpají ze skutečných lidových tra-
dic.Jedním z příkladů je příběh o vrácení Excaliburu Jezerní panně.
Opsáno z knihy"Záhady historie" v podání Roberta Stewarta ve spolupráci s Clintem
Twistem a Edwardem Hortonem

Chrámová hora v jeruzalémě

16. dubna 2008 v 21:09 | Denisa |  Nejvýznamnější archeologické objevy
Podle legendy hodil bůh kámen do velikého jezera a tam se dnes nachází Jeruzalém: střed lidstva
a místo kontaktu s božstvím.V jeho centru prý stál na pahorku Mórija Šalamounův chrám. Jeruza-
lémskými uličkami táhl průvod Ježíše Krista k ukřižování, z jeruzalémské skalní plošiny prý vyra-
zil Muhammad na svém oři k nebi. Zároveň však všemohoucí varoval věřící ústy proroka Zacharjá-
še: "Učiním z jeruzaléma kamennou přítěž národů". Tři monoteistická náboženství,židovství, křes-
ťanství a islám,mají sice společné kořeny,avšak nárok na absolutnost každého z nich vedl ke staletí
trvajícímu k boji,jenž opakovaně eskaloval v nemilosrdné války.
Zvláštním způsobem se konkurence těchto tří velkých náboženství koncentruje na pahorku Mórija.
Židé říkají skalní plošině na východ od Starého města Chrámová hora, muslimové Haram aš-Šarif,
vznešená svatyně.Dnes plošině vévodí dvě muslimské svatyně, skalní dóm(Kuba aš-Šachrá), největší
muslimský chrám a mešita al-Aksá.Na západní straně skalní plošiny, zhruba o jedno patro níže, leží
zeď nářků u níž se modlí ortodoxní židé.Zde se dostávají nejblíže Šalamounovu chrámu boha Jahve
zde má stát podle věštby třetí chrám.
Dodnes neexistuje sebemenší archeologický důkaz o existenci Šalamounova chrámu, to však ještě
nemusí znamenat,že neexistoval.Známé rekonstrukce se nicméně opírají o údaje z bible.Podle nich
byl Šalamounův chrám typickým podlouhlým chrámem syrského typu o délce asi 31,5 a šířce 10,5m
Stavba z nepálených cihel byla rozdělena na tři prostory:na předsíň,svatyni a nejsvětější vnitřní část,
v níž byla mimo jiné uchovávána Schránka úmluvy.Střešní konstrukce,podlaha a vnitřní stěny byly z
cedrového dřeva,zdobené plochými reliéfy cherubínů,palmetami a reliéfy s květinovými girlandami,
a potažené zlatem.Nicméně starý zákon není pochopitelně přesný historický pramen. Z archeolo-
gického průzkumu prostředí lze usuzovat na daleko skromnější poměry-jeruzalém byl za Šalamou-
nových časů chudobná díra,a chrám byl pravděpodobně jen malá stavba.
Když jeruzalém dobyli r.638 n.l. Arabové jejich vůdce chalífa Umar zjistil, že Byzantinci používali
Chrámovou horu jako smetiště.Znesvětili tak posvátnou skálu Šachrá,kde Muhammad zanechal o-
tisk své nohy.
Opsáno z knihy" Archelogické objevy-50 nejvýznamnějších nalezišť a vykopávek"
v podání Wolfganga Korna

Nový layout

15. dubna 2008 v 9:18 | Denisa |  O blogu
Ti co ke mně zabloudí určitě vás dojme na první pohled tento nádherný layout,
který pro mně vytvořila Ivusha. Poprvé když jsem ho spatřila, byla jsem v šoku,
protože je to něco opravdu nádhernýho a jsem ráda, že jsem jeho majitelkou.
A tobě Ivusho bych chtěla ještě jednou poděkovat,protože jsem velice spokoje-
ná,"DĚKUJI"

Kleopatra VII.

9. dubna 2008 v 19:58 | Denisa |  Osobnosti
Kleopatra VII. je jedna z nejznámějších žen,která kdy žila.Její příběh inspiroval básníky,dramatiky a
umělce po více než 2000 let a ještě dnes nás fascinuje. Ve skutečnosti toho o ní však moc nevíme.
Detaily jejího života jsou ztracené nebo jsou zahaleny tajemstvím.Z období její vlády se dochovaly
jen fragmenty úředních dokumentů, z nichž se můžeme dozvědět o jejích myšlenkách a činech. Jen
pár reliéfů a soch přežilo,aby nám uchovaly její podobu.Většina toho,co o Kleopatře víme,pochází
od řeckých a římských autorů,kteří byli věrni římu a Kleopatru neuznávali.
MLADISTVÁ KRÁLOVNA
Starověké záznamy uvádějí,že Kleopatra vládla spolu s otcem jen po krátkou dobu.Po jeho smrti v
roce 51 př.n.l. byla osmnáctiletá Kleopatra rozhodnuta udržet si moc .V souldu s tradicemi své do-
by se provdala za svého dvanáctiletého bratra Ptolemaia XIII. Podle zákona měl Ptolemaios právo
vládnout,jeho sestra však prohlásila,že je ještě příliš mladý. Kleopatra chtěla vládnout sama.Vědě-
la však, že příliš mnoho velmožů a královských úředníků podporuje nárok jejího bratra na vládu.
Generál Pompeius, mocný spojenec jejího otce, navíc plánoval ovládnutí Egypta ve jménu Říma.
Mladá Kleopatra věděla, že bude muset využít veškerý svůj šarm a inteligenci, aby zůstala králov-
nou.
DO VYHNANSTVÍ
V prvních dvou letech vlády se Kleopatře podařilo udržet si moc v Egyptě, přestože měla mnoho
nepřátel.Jeden z jejích nejmocnějších odpůrců byl Pothinus,vrchní poradce jejího bratra Ptolemaia.
Pothinovi se nelíbilo,že Kleopatra dělá důležitá vladařská rozhodnutí,aniž by se s ním poradila.Pto-
lemaiovi bylo už skoro šestnáct let a začal se dožadovat podílu na moci.V roce 48 př.n.l. Kleopat-
ra zjistila,že Ptolemaios a Pothinus jí chtějí s pomocí vojáků unést,a soudila,že jí chtějí i zabít.Kle-
opatra pochopila,že musí opustit Egypt.Vydala se lodí do Sýrie.Doufala,že se jí tam podaří postavit
armádu,aby mohla s její pomocí získat zpátky trůn svého bratra,který se mezitím ujal vlády. Zatím-
co Kleopatra hledala pomoc v Sýrii,Pompeius pospíchal do Egypta. Doufal,že mu tam Ptolemaios
a Kleopatra nabídnou peníze a vojáky.Ale Ptolemaiovi stoupenci Pompeia zavraždili, jakmile přis-
tál v Alexandrii.
CHYTRÁ A OKOUZLUJÍCÍ
Caesar dorazil do Egypta v roce 48 př.n.l., jen čtyři dny po Pompeiově vraždě. Když Caesar při-
stál v Alexandrii,nabídli mu Ptolemaiovi stoupenci Pompeiovu hlavu jako dar. Caesar byl brutál-
ní vraždou zděšen. Chtěl však zachovat mír-přijel do Egypta pro obrovskou sumu peněz, kterou
mu,jak tvrdil,dlužil Kleopatřin otec.Přikázal tedy,aby se s ním Kleopatra a Ptolemaios sešli k pro
jednání mírové smlouvy.Kleopatra bratrovi nevěřila a věděla,že existuje reálné nebezpečí,že po-
kud se střetne s některým z bratrových poradců,bude zavražděna.Bylo jí jasné,že potřebuje Cae-
sarovu ochranu.Jedné noci se nechala tajně pronést do Caesarova pokoje-chystala se použít veš-
kerý svůj šarm a inteligenci,aby získala jeho podporu.
MOCNÝ OCHRÁNCE
Kleopatra se poprvé po letech mohla cítit bezpečně. Její nepřítel Ptolemaios XIII. a jeho rádci
byli po smrti a Caesar slíbil,že bude ochraňovat ji i jejího nového manžela-jejího jediného žijící-
ho bratra,jedenáctiletého Ptolemaia XIV.Kleopatra se plavila s Caesarem po proudu Nilu,aby se
setkala s poddanými a ohromila je svou mocí. Povídalo se, že Kleopatra čeká Caesarovo dítě.
Když se Caesar vracel do Říma,zanechal v Egyptě 15 000 mužů na Kleopatřinu ochranu.
STAROSTI DOMA
Když byl Caesar v roce 44 př.n.l. zavražděn, rozšířila se šokující zpráva o jeho smrti požáru po
celé říši. Kleopatra, která byla v době vraždy v římě nestrácela čas a pospíchala zpět do Egypta.
Teď, když byl její ochránce mrtev ,byla její země opět v nebezpečí. Mnohé nepřátelské země
spatřovaly v Egyptě bohatou výhru a doufaly,že jej získají.Kleopatra měla svého syna Caesariona
stále u sebe,měla totiž obavy,že by se ho Caesarovi nepřátelé mohli pokusit zabít.PtolemaiosXIV
záhadně zmizel.Někteří lidé tvrdili,že Kleopatra bratra otrávila,aby mohla vládnout se svým sy-
nem.
ANTONIUS A KLEOPATRA
Kleopatřin troufalý plán fungoval.Dramatickou návštěvou Tarsu získala Antoniovu podporu ve
svém boji za setrvání na Egyptském trůně. Antonius zapomněl na válku s Parthy a pospíchal do
Egypta.Zimu roku 41 př.n.l. strávil s Kleopatrou v Alexandrii.Jen málokdy nestála Kleopatra An
toniovi po boku.Sledovala,jak trénuje s vojskem a brala ho na nádherné výlety lodí po nilu. Kle-
opatra také otěhotněla.Čekala dvojčata. Jejich otcem byl Antonius, ten však na jejich narození
nepočkal.Na začátku roku 41 př.n.l. se musel vrátit do říma,protože jeho manželka Fluvia ved-
la povstání proti Octavianovi.
PORÁŽKA A HANBA
Ta zanechala Antonia úplně zoufalého.Ukryl se na Faru,ostrově v alexandrijském přístavu,a od-
mítal se s kýmkoli setkat.Časem se přestal skrývat a v paláci se zase pořádaly nádherné hostiny.
Téměř rok po bitvě u Actia dorazila zpráva,že Římané jsou na cestě.Kleopatra poslala Octavia-
novi zprávu,v níž nabízela, že se vzdá trůnu, pokud Octavianus nechá vládnout její potomky, on
ale neodpověděl.Bylo jasné, že chce Egyptu vládnout sám ve jménu Říma. Antonius shromáždil
armádu a vyjel za město postavit se Octavianovi.Antonius byl nucen uprchnout z boje s Octavia-
novou armádou, když většina jeho vojáků odmítla bojovat. Antonius byl zneuctěn a zahanben a
vinu dával Kleopatře. Ve strachu před jeho hněve se Kleopatra uzamkla ve své hrobce a poslala
vzkaz,že je mrtvá. Antonius se v záchvatu zoufalství probodl. Když se to Kleopatra dozvěděla,
poslala sloužící,aby Antonia přinesli.Antonius zemřel Kleopatře v náručí.
POSLEDNÍ HOSTINA
Říká se, že před svou smrtí nechala Kleopatra nachystat nádhernou hostinu. Pak požádala jednu
ze služebných,aby v košíku fíku propašovala jedovatého hada.Poté,co se najedla,poslala Kleopa-
tra Octavianovi vzkaz,že chce být pohřbena Antoniovi po boku.Zneklidněný Octavianus poslal
stráže,aby Kleopatru našli,ale bylo již pozdě.Kleopatra byla po smrti.
Z knihy "Kleopatra královna králů" od Fiony Macdonald

Amenothep IV. - Achanjati

7. dubna 2008 v 15:40 | Denisa |  Osobnosti
Amenhotep IV. se ujal vlády v letech kolem 1367 - 1350 př.n.l. Jeho otcem byl Amenhotep III. a
jeho matkou byla královna Teje.Za jeho vlády bylo mnohobožství nahrazeno monoteismem, které
v celém Egyptě bylo nevídané. Své jméno si změnil podle svého jediného boha stvořitele - Atona
na "Achnaton" - Aton je zářivý.
Svou vládu začal v Thébách,ale záhy hledal své nové hlavní město,středisko světské moci i nábožen
ského života neposkvrněné minulostí. Vybral si místo zhruba 300 km severně od Théb, poblíž
dnešní el-Amarny,kde založil hlavní město Achetaton.
Achnaton se tím vším rozešel s Egyptskou tradicí.Tím,že se soustředil na jeden cíl a to na nábožen-
ství tak zanedbával svoje povinnosti vládce říše, i když to byl chytrý a vzdělaný člověk neuměl vyu-
žít své schopnosti.Tím,že propustil veškeré kněžstvo mělo zničující dopad na hospodářství.Byla to
doba velkých uměleckých výkonů,ale královský dvůr se izoloval a uzavřel do sebe.
Achnaton vládl přibližně 18.let,během nichž mu jeho prosnulá hlavní manželka,krásná Nefertiti po-
rodila šest dcer.Do pátého roku vlády Achnatonovy sochy a portréty vykazují určité bizardní prvky
Má úzkou hlavu s důrazněnou falešnou bradou a dlouhým krkem.Jeho tvář má úzké oči,důrazné če-
listi,dlouhý nos,propadlé tváře a silné smyslné rty.Jeho horní část těla má málo vyvinutou muskatu-
ru,která zvýrazňuje vyvinuté boky,ženská prsa,úzký pas vystupující břicho. Oběvily se i spekulace,
že Achnaton mohl trpět hormonálními problémy,ale zdá se mnohem pravděpodobnější,že tato po-
doba je míněna jako vyjádření nové královy symbolické role pozemského představitele asexuál-
ního boha stvořitele,Atona.Náhle lze velmi obtížně rozeznat Nefertiti a Achnatona,zejména když
oba nosili stejný oděv.Jedna nedokončená,poškozená obří socha z Théb podnítila intenzivní deba-
tu.Socha je nahá,nemá genitálie a jsou na ní vepsány kartuše s Atonem.Je to Achnaton?A proč tedy
nemá mužské znaky?Nebo to je Nefertiti, a jestli je to tak,proč přijímá roli krále? Tato nevyjasně-
nost mezi pohlavími je zhoršená amarnskými uměleckými konvencemi,které představují ženy s če-
rvenohnědou barvou pleti vyhrazenou obvykle mužům.
Achnaton nedostal žádné uznání ani po smrti.Za Tutanchamona (Achnatonovo syn) se královský
dvůr vrátil do Théb a Amon se znovu stal nejvýznamnějším božstvem. Achnaton byl od té doby
pokládán za kacíře a v záznamech byly zničeny všechny zmínky o něm i o Atonovi.
Z knihy "Egypt říše faraonů" od Roberta Hamiltona
"kronika Egyptských královen" od Joyce Tyldesley

Umění amarnské doby

7. dubna 2008 v 13:11 | Denisa |  Stavitelství
Achnatonovo rozhodnutí rozloučit se z minulostí a dřívějšími zvyklostmi se zřetelně projevuje i v
umělecké produkci té doby.Když se královský dvůr přestěhoval do Amarny,vzal s sebou král řeme-
slníky povzbuzené k rozchodu s tradicemi, zejména při zobrazování lidského těla.Idealismus zanikl
a nové výrazové formy lze nápadněji pozorovat ve zpodobnění samotného Achnatona, zobrazova-
ného s prodlouženou hlavou a krkem, někdy zdůrazněným ještě přidáním vysoké pokrývky hlavy.
Některé části jeho těla jsou předimenzované,jakoby nafouknuté,jiné jsou protáhlé a vyzáblé. Není
jisté,zda jde o skutečný portrét - podle jedné teorie trpěl Achnaton postižením žláz s vnitřní se-
krecí - nebo jen o nový způsob zobrazování, protože jeho tělo se nikdy nenašlo. Všechny lidské
postavy se však zobrazovaly tímto zvláštním způsobem, takže každý Egypťan se asi snažil přizpůso-
bit se podobě božského krále.
Scény zachycující královskou rodinu byly mnohem intimnější a osobnější než cokoli,co pocházelo z
předchozích faraonských dob.Achnaton a Nefertiti tak mohli být zobrazeni, jak své děti líbají nebo
jim předávají dárky.
Významnou úlohu hrál i Aton, zobrazovaný jako sluneční kotouč s paprsky v podobě natažených
rukou. Některé z nich podávaly králi a členům jeho rodiny anch - znak života spojovaný s králov-
skou a boží mocí. To ještě více posilovalo názor, že běžní Egypťané neměly přímý kontakt s Ato-
nem,uctívali Achnatona,který byl prostředníkem mezi nimi a jedinečným bohem - stvořitelem.
Z knihy "Egypt říše faraonů" od Roberta Hamiltona

Uzlové písmo "kipu"

5. dubna 2008 v 23:29 | Denisa |  Inkové
Po celá staletí si lidé mysleli,že Inkové neměli žádné písmo.Jak je možné,že zrovna oni,kteří doká-
zali postavit Machu Picchu a neměli písmo?Jenže se lidé mílili, Inkové používali uzlové písmo kipu,
které se skládalo z několika pramínků, které byly vázány na základní šňůru. Pramínky byly různo-
barevné a každá barva měla svůj význam. Písmo obsahovalo většinou jenom číslice podobou uzlů
vázaných na pramínkách. Kolik uzlů bylo na pramínku tak počet se rovnal danému číslu. Bylo také
nalezeno velké množství kipu, které neobsahovalo žádné čísla, zatím nikdo netuší jejich význam.
Základem kipu byly uzle, které se vázaly buď vpravo nebo vlevo a také bylo základem postavení
uzlu na pramínku buď kolmo nebo souběžně. Tím byl vyvinut systém zápisu - trojrozměrné písmo
v binárním kódu. Tento typ písma má vlastně něco společného s matematickými vzorci. Bylo také
vypočítáno, že toto písmo vlastní 1000 - 1500 znaků. A co se vlastně zaznamenávalo do kipu?
Většina lidí věří,že jsou na nich zaznamenány básně, mýty a příběhy. Dokonce i sčítání lidu, které
Inkové prováděli jednou za rok. Bohužel neexistuje žádný nález překladu textu z kipu zapsaného
do jiného jazyka. Takový text by posloužil vědcům stejně jako slavná rosettská deska při luštění
staroegyptských hieroglyfů.

Athénská akropole

4. dubna 2008 v 15:10 | Denisa |  města,chrámy a významné stavby
Chrám panenské bohyně a válečná pokladnice se majestátně trůní nad městem Athény. Akropole
se pyšní na skalní plošině o rozměrech 300 krát 150 metrů,která na třech stranách spadá asi 100 m
příkře dolů. Toto bezpečné místo bylo osídleno již v mladší době kamenné a v mykénské době se
změnilo v pevnost. V archaické době se plošina zvolna vyvíjela na chrámovou horu a kulturní
středisko.Byl vybudován chrám bohyni Athéně a počínaje rokem 500 př.n.l. byly ku poctě bohyně
pořádány soutěže,panathénské hry. Vzestup Athén mezi velmoci začal vítězstvím nad Peršany u
Marathónu roku 490 př.n.l. Peršané sice roku 480 př.n.l.Athény i Akropoli vyplenili a zničili, avšak
ještě téhož roku Athéňané Peršany porazili a založili Délsko-attický námořní spolek, který jim
zajistil nadvládu v celé oblasti. Zničení Akropole Peršany vytvořilo předpoklady pro její naprosté
přebudování. Přenesení válečné pokladny z Délu do Athén jim nakonec vložilo do rukou finanční
prostředky,které koncem 5.století př.n.l. umožnily toto jedinečné kultovní centrum vybudovat.
Na pravé straně od kamenné rampy stojí malý silně zkrácený chrám Athény Níké a Níké Apteros
(bezkřídlé bohyně vítězství). Chrám má po čtyřech iónských sloupech na stranách se štíty a vlys
táhnoucí se po obvodu,jenž ukazuje boj Řeků proti barbarům,amazonkám a gigantům. V jižní části
se tyčí architektonický vrchol celé akropole a celé řecké antiky-chrám Parthenón (příbytek panny).
Patří mezi největší dŕskou stavbu v Řecku a místo vápence bylo použito mramoru. Byl také nezvy-
kle bohatě vyzdoben. Budova se jako celek v mnoha bodech odchyluje od přísné pravoúhlosti.
Základová plocha je mírně vyklenuta směrem vzhůru-přesně dvanáct centimetrů. Toto zakřivení
pokračovalo ve střeše,opticky však bylo vyrovnáno tím, že sloupy a stěny cely byly mírně nakloně-
ny dovnitř.kladí a kazetový strop byly barevné, byly pomalované ornamenty a ozdobené spoustou
plastik.Všech 92 polí metop zdobily reliéfy, které ukazují boje bohů a hrdinů s giganty, amazonka-
mi a trójany. Na západním štítě bojují o attiku Athéna a Poseidón.Střed Parthenónu a celé akro-
pole tvořila dvanáct metrů vysoká socha bohyně války Athény Parthenos z Feidovy dílny, postave-
ná uvnitř. Nejmladší budovou v akropoli je Erechtheion, který spojuje svatyně a místa kultů
různých bohů a hroby héróů. Drobnější kultovní prostory ho oddělují od areálu Poseidónovy
svatyně. Místa kultu obou bohů jsou na tomto místě spojena: Athéna a Poseidon totiž prý o pat-
ronát nad Athénami bojovali. Poseidón zarazil do skály svůj trojzubec a na tom místě vyrazil pra-
men slané vody.ale Olypští bohové,kteří byli soudci v tomto sporu,nalezli větší zalíbení v olivovní-
ku, který vyrazil na místě, kde Athéna zarazila do země oštěp. Místa,kde Poseidón vrazil do skály
trojzubec a kde vyrostl olivovník,patří jako stavebně vyznačená místa ke svatyni,stejně jako hroby
mýtických hrdinů Kekropa,Bútise a Erechthea - ten dal svatyni jméno.K Erechtheiu patří i dodnes
mocným dojmem působící síň Karyatid,jejíž opěrné sloupy tvoří šest soch dívek (koré).
Velkolepá stavební činnost na akropoli ustala již počátkem 4.století př.n.l.,neboť Athéňané svou
politickou moc a bohatství do značné míry promrhali.

Pandóra

3. dubna 2008 v 19:53 | Denisa |  Řecký mýtus
Když Prométheus ukradl bohům oheň tím dal lidem schopnost umění a řemesla. Lidé začali žít
šťastně,ale bohům se to nelíbilo,proto nejvyšší bůh Zeus nařídil božskému kováři aby vytvořil z hlí-
ny a vody dívku nejkrásnější ze všech.Bohové dívku nazvali Pandóra"obdarovaná všemi dary" - bo-
hyně Athéna ji naučila ženským pracím, Afrodíté jí vdechla milostnou touhu, Hermes ji obdaroval
svůdností, lstí a lží, jiní bohové jí propůjčili krásu, líbeznost a svůdnost. Bohové jí však obdarovali i
jinými dary.Všechny dary byly uzavřeny v pevné skříňce.
Pandóra byla manželkou Titána Epiméthea a je známa tím, že na svět přinesla jenom zlo a utrpení.
Ze zvědavosti otevřela skříňku a tím se mezi ty šťastné lidi rozlétlo veškeré myslitelné zlo.Pandóra
víko skříňky rychle uzavřela,ale to už v ní na samém dně zůstala jedině naděje.Pandořina skříňka je
tedy pramenem všech lidských strastí a symbolem neblahého daru.

Pěkné video Egypt - Núbie

2. dubna 2008 v 20:29 | Denisa |  Stavitelství
Pěkné video Egypt - Núbie



Délos

1. dubna 2008 v 12:08 | Denisa |  města,chrámy a významné stavby
"Délos",ostrov otroků (1400 př.n.l. až 400 n.l.) byl již v archaické době pokládán za rodiště hned
dvou z nejvýznamnějších řeckých bohů: Artemidy a Apollóna. Ještě než se Apollónův mýtus dostal
na ostrov, uctívali ostrované ve zdejší svatyni bohyni vegetace,která později splynula s Artemidou.
Nedaleko středu pole trosek se nacházelo posvátné jezero,na jehož březích prý Apollón a Artemis
spatřili světlo světa. Shora hleděli na jezero ke skoku připravení řvoucí lvi z naxoského mramoru.
Apollón byl bůh světla,proto nestrpěl na ostrově žádné rodičky nebo umírající lidi.Bůh světla září a
je tu pro zářící,světlou mládež,která pro něj závodí a zpívá.V posvátném okrsku byly pro Apollóna
vybudovány čtyři chrámy vedle sebe: podlouhlý oikos, prostá cela se sloupovou předsíní, kruhový
chrám a Apollónův chrám. Délské chrámy byly stavěny vedle sebe bez jakéhokoli plánu-stavělo se
tu divoce a bezohledně, zejména poté, co Egeidu ovládli koncem 4. století př .n.l. po Alexandrově
výtězném tažení Makedonci a z Délu učinili hospodářské středisko a centrální svatyni svého Ión-
ského námořního spolku. Domácí i přistěhovalci budovali v divadelní čtvrti jako o závod chrámy,
pokladnice i impozantní obytné domy.Uprostřed se nachází vnitřní dvůr se sloupovím Kleopatřina
domu a báječné mozaikové podlahy v Delfínině domě. Na svahu pahorku trůnícího nad městem
jsou trosky syrských a egyptských božstev, mezi nimi Ísidin chrám. Odtamtud je nádherný výhled
na přístav a na menší sousední ostrov Rhenia, kam byli převezeni umírající a rodičky. Ostrov,jenž
podle legendy o svém založení byl útočištěm pronásledované a neprovdané matky, se stal největ-
ším překladištěm zotročených a nesvobodných ve starověku. Délos uctívaný jako nejposvátnější
středisko celé Egeidy,zneužívaný jako trh s otroky,zničený piráty v 1.století př.n.l.,upadl ve 4.sto-
letí n.l. v zapomnění.