Květen 2008

Epidauros

8. května 2008 v 21:23 | Denisa |  města,chrámy a významné stavby
V upomínku na léčitelské umění starověku má dodnes mnoho léčebných zařízení a lékáren ve znaku
symbol Asklépia, hůl obtočenou hadem. Starověké lékařství přitom začínalo jako obětní kult, lidé
pokládali nemoci za osudové a snažili se je odvrátit bohulibými rituály a oběťmi. Obraceli se přitom
nejprve na Apollóna, toho však brzy nahradil polobůh a zázračný léčitel Asklépios.
Hlavní Asklépiova svatyně se nalézala v Epidauru uprostřed Argolidy, na severovýchodním cípu Pe-
leponésu. Přesněji vzato, nebyla přímo ve městě Epidauru, jež leželo přímo u moře a vynikalo výz-
namným přístavem, ale deset kilometrů ve vnitrozemí na okraji divočiny.
Lidé, kteří hledali ve starověku uzdravení, prošli nejprve monumentálními propylejemi ze 4. Století
př. n. l., stavbou s branami, jehož průčelím v iónském slohu procházely rampy do interiéru v korint-
ském slohu. Sotva sto metrů na jih se rozkládalo posvátné prostranství, ohraničené hradbou. Ne-
mocný se napřed musel podrobit třídenní rituální očistě a přinést první oběti, a teprve pak směl
vstoupit do svatyně. Cesta ho vedla mezi podélnou sloupovou halou a Afrodítiným chrámem.
Volné posvátné prostranství bylo v průběhu 4. Století př. n. l. obestavěno řadou chrámů, galerií a
therm, jež byly všechny charakterizovány nádhernými sloupovými předsíněmi. Volné prostranství
mezi mezi nimi bylo zaplněno podstavci se sochami bohů, zvířat a hrdinů a votivními dary, tabulky
s poděkováním připomínaly úspěšná uzdravení. Nalevo a napravo od prostranství jsou pozůstatky
therm, ty nalevo pocházejí z pozdější doby, neboť za římských dob zažil Asklépiův kult ve 2. sto-
letí n. l. jěště poslední rozkvět.
Jihozápadním směrem bylo prostranství vykrojeno: tam byly nejsvětlejší stavby. V pozadí stál oltář
a malý chrámek Themidy a Artemidy. Před nimi se tyčil chrám Asklépiův, spíše úzký dórský peripte-
ros se šesti na dvanáct sloupů. Na konci rovněž úzké vestavby stála po vzoru Olympie kultovní so-
cha poloboha Asklépia, zhotovená ze zlata a slonoviny.
Za nejsvětějšími stavbami byla stejně impozantní jako tajuplná kruhová stavba, tholos z poloviny 4.
století př. n. l. Jeho předsíň tvořil prstenec z dvaceti šesti dórských sloupů, jež nesly rozetami zdo-
bené kladí a cihlovou střechu. Z vnitřní stavby se dochovaly základové zdi: vnější - s průměrem 22
metrů - jsou kruhové, vnitřní spirálovité jako v labyrintu. Spekuluje se, zda zde byli chováni "pos-
vátní " hadi nebo zda zde byl symbolický Asklépiův hrob, k němuž byli přiváděni poutníci, aby u ně-
ho obětovali.
Severně od tholu jsou zbytky podélnésloupové síně abtonu, jenž byl používán jako prostor pro lůž-
ka. Po vykonání obřadů a obětí a půstu následoval léčivý spánek, jádro uzdravovacího rituálu. Pa-
cientům se ve snech zjevoval bůh a zvěstoval jim uzdravení nebo pravidla životosprávy. Sebeléčebné
schopnosti poutníků aktivoval rituál, ale i víra v účinnou sílu svatyně, jak dosvědčuje množství votiv-
ních darů. Uzdravení prosebníků napomáhalo později i lékařské ošetření a sportovní a kulturní akce
umožňující zotavení.
Okolo svatyně vznikala řada therm a o něco jižněji leží dobře dochovaný stadion. Kolem roku 300
př. n. l. bylo 500 metrů dál na jihovýchod vestavěno do přirozeného svahu velkolepé divadlo. Již ve
starověku bylo divadlo pokládáno za nejkrásnější.

Atum

7. května 2008 v 21:20 | Denisa |  Egyptští bohové
Podle heliopolského mýtu o stvoření se Atum ("Úplnost") objevil na prvotním pahorku, který se
vynořil z neohraničeného vodstva pokrývajícího zemi. Tento bůh, jenž vytvořil sám sebe, pak ze
svých tělních tekutin, které některé verze pokládají za produkt kýchání, jiné za produkt mastru-
bace, zplodil Šua a Tefnut. Ti se potom spojili a zplodili Geba a Nut., včetně jejich čtyř potomků
tak vznikla skupina devíti božstev rozdělených do čtyř generací. Atum stál v čele této skupiny o-
značované souhrně jako Devatero.
Atum se spojil s Reem, pozdějším heliopolským božstvem, a tak vznikl nejvyšší sluneční bůh -
- Stvořitel Atum-Re. Za staré říše se věřilo, že Atum pozvedá zesnulého krále z jeho pyra-
midy a uvádí ho mezi hvězdy.
Atum se obvykle zobrazoval v lidské podobě, s Dvojitou korunou obou zemí. Panování nad celým
Egyptem se tak používalo jako metafora pro úplnou vládu nad vesmírem.

Anup

7. května 2008 v 20:52 | Denisa |  Egyptští bohové
Bůh zemřelých a balzamování, zobrazovaný se šakalí hlavou, dostal jméno Anup. Šakalové se hojně
potulovali kolem pohřebišť a Egypťané, kteří se obávali znesvěcení hrobů, tato zvířata uctívali, aby
si je usmířili. Ještě předtím, než se Usir stal vládcem podsvětí, byl Anup soudcem nad zemřelými.
Později byl zapojen do rozhodování soudu jako nemanželský syn Usira a Nebthety. Dohlížel na
obřad vážení srdce, který se konal v Usirově přítomnosti, a doprovázel zemřelé na jejich cestě na
onen svět.
Černá barva Anupova těla byla spojována se znovuoživením, protože nánosy tmavého bahna, při-
nášené každoročními záplavami, vdechovaly nový život do půdy. Anupova barva kůže tak byla spí-
še symbolem znovuzrození než rozkladu.
Anup zprvu patřil výlučně k pohřebním obřadům faraona, ale později se stal bohem zemřelých pro
všechny Egypťany. Kněží, kteří prováděli mumifikaci, nosili masky v podobě šakalí hlavy, aby se při-
podobnili k Anupovi.

Amon

7. května 2008 v 20:12 | Denisa |  Egyptští bohové
Amon - skrytý - byl bohem vzduchu, který se stal nejprve hlavním místním bohem v oblasti Théb
a postupně i hlavou egyptského panteonu. Byl spojován se zvláštním druhem berana s typickými,
dolů zatočenými rohy jako zvířetem symbolizujícím bojovnost a plodnost. Amon se však obvykle
zobrazoval v lidské podobě s pokrývkou hlavy tvořenou dvěma pery a slunečním kotoučem.
Zakladatel 12. Dynastie, samozvanec Amenemhet ("Amon stojí v čele"), hrál rozhodující roli při
Amonově vzestupu do postavení nejvýznamnějšího božstva. Zahájil výstavbu karnackého chrámu,
který další králové po staletí rozšiřovali a zkrášlovali.
Po vyhnání hyksóských nájezdníků kolem roku 1550 př. n. l. se Théby staly hlavním městem zno-
vusjednocené země a Amon se opět vrátil do čela všech bohů. Později byl spojen z Reem, a stal
se tak stvořitelem světa Amenreem, který zplodil sám sebe. Reakce na tuto všeobjímající moc a
vliv karnackého kněžstva vedly ke krátkodobému pokusu Amenhotepa IV. o prosazení boha Ato-
na. Za Tutanchamona získal Amon opět postavení nejvýznamnějšího božstva.
Přestože vliv Théb za třetí přechodné doby upadal, vzkvétal Amonův kult i nadále: kušitští králové
25. dynastie uctívali a všestranně podporovali božstvo, o němž se domnívali, že pochází z Núbie,
Alexandr Makedonský odůvodnil svůj nárok na trůn tím, že si nechal udělit titul Amonův syn, a
tím se stal právoplatným dědicem. Amon byl uctíván i v řecko-římské době, i když pod jinými
jmény.

Angkor Vat

5. května 2008 v 20:45 | Denisa |  Nejvýznamnější archeologické objevy
Největší sakrální stavba světa stojí uprostřed pralesa: Angkor Vat. V důsledku teroru Rudých Khmerů
a indočínské války byla dlouho nedostupná.
Protože Angkor nebyl dlouho dostatečně prozkoumán a restaurován, vládne velká nejistota o funkci
lokality, o stavu areálu pokrytého vegetací, a dokonce i o jeho jménu. Angkor znamená vlastně
královské město a geograficky tvoří území mezi největším jezerem Kambodži Tonle Sap a horským
pásmem Phnomkulen, v němž ležely města a chrámy khmerských králů. Avšak názvem Angkor se
označuje i období velkých říší v období let 802 až 1431, Angkor je též označením slohového zamě-
ření koncentricky budovaných chrámových hor s individuálně utvářenými plastikami a reliéfy. A aby
toho nebylo málo,Angkor se jmenují bývalá hlavní města významných khmerských králů JasovarmanaI.
A Džajavarmana VIII.
Tento chrám je pokládán za nejkrásnější a nejlépe dochovaný. Naproti tomu Angkor Vat byl jako
Buddhistický klášter dlouhá staletí obydlen a nakonec sloužil Rudým Khmerům jako skladiště zbraní.
Kršnovi zasvěcený Angkor Vat je chrámový komplex o rozloze 1500 krát 1300 metrů, jehož pět sy-
metricky uspořádaných chrámových věží tvoří centrum,okolo něhož je uspořádáno pět obdélníkových
stále se zmenšujících staveb na obvodu. Vnější hranici tvoří zhruba 200 metrů široký, zdí obehnaný
vodní příkop. Do svatyně vedou dvě přístupové cesty od východu k západu přičemž západní přístup
představuje s ohledem na svou šířku a vybavení jednoznačně hlavní komunikaci, jež vede přes kamen-
nou hráz ke vstupu tvořenému věžemi korunovanými hlavními a postranními portály. Odtud vedou na
pravo i nalevo kolonády ke sloním branám,jež byly užívány jako vstupy pro přípřeží.
Dodnes není jasné, zda Angkor Vat plnil hlavně funkci chrámu, nebo mauzolea pro Surjavarmana II.
Pro druhou možnost hovoří nejen to, že chrám je obrácen na západ (k říši mrtvých), ale také skuteč-
nost, že pořadí výjevů na reliéfech je seřazeno proti směru hodinových ručiček, zatímco v asijských
chrámech tomu bývá vždy jinak.
Hned za vodním příkopem dnes začíná hustá džungle, v době rozkvětu však byl Angkor Vat obklopen
velkým městem. Protože to však bylo vystavěno z pomíjivého materiálu jako dřeva a palmových listů,
nezůstaly z něho ani valy, jimiž bývalo chráněno. Městské brány, ulice vroubené sochami, svatyně a
palác z pískovce se dodnes dochovaly jen z města, které bylo koncem 12. Století vybudováno okolo
státního paláce Angkor Thom a leželo jen 1,5 kilometrů na sever od Angkor Vatu.

Sigirija

4. května 2008 v 20:30 | Denisa |  Nejvýznamnější archeologické objevy
Sigirija na severovýchodě Šrý Lanky je patrná již ze vzdálenosti několika kilometrů. Zhruba 200 m
vysoká skála vypadá jako meteorit, který někdo vrhl do nijak ploché krajiny polí a džungle, a čím
blíže návštěvník přichází, tím mocněji a nedobytněji skalní masiv vypadá. Sigirija znamená "lví hora"
a na severním úbočí hory vítají návštěvníka dodnes dvě obří tlapy vytesané do kamene, mezi nimiž
stoupá kamenné schodiště.
V těžkém vzduchu se stoupá po zužujícím se schodišti vzhůru, okolo starých stupňů, což jsou vlast-
ně jen díry do skály, a okolo řady prostých dutin ve skále, které sloužily jako příbytky strážců. Dále
vede cesta galerií vytesanou do skály, jejíž jedna stěna - plocha vyleštěná v 5. Století bílkem a me-
dem divokých včel - dodnes odráží jako zrcadlo sluneční paprsky.
Ze zrcadlové galerie vede novodobé točité schodiště k převislé plošině. Odtamtud lze obdivovat
několik dochovaných obrazů dívek, jichž bylo původně asi 500. Pravděpodobně představují apsary,
nymfy, které vystoupily z mléčného moře. Vzhledem k umístění na nepřístupném místě na skále má
pozorovatel dojem, že dívky plují na oblacích: jen díky tomu však také unikly ničivému šílenství o-
brazoborců. Odtud se jde přes kovové stojiny, jejichž kostry pocházejí ještě od Angličanů, k cen-
trálnímu schodišti. Každý krok se rozléhá.
Každý, kdo vystoupí nahoru na vrchol, je stejně vyčerpán a přesto vychutnává výhled: úrodná pole
se táhnou až k horizontu - zavodňovací systémy byly založeny již před 2000 lety. Leží před vámi
pokojný ráj, ale pohled klame. Dokonce ani zahrady okolo hory s pevností nebyly parkem urče-
ným k poklidným procházkám, ale ke skrytým obranným zařízením. S labyrintem chodeb a roz-
troušených skal tvořil komplex bludiště a široké kanály, kterými byl protkán, měly při nebezpečí
celý park zatopit.
Ať již byla útočištním hradištěm nebo palácem v oblacích, již koncem 5. Století byla Sigirija jako
královské sídlo opuštěna a žili zde mniši. To oni patrně zničili většinu z původních asi 500 obrazů
dívek v oblacích. Hradní návrší upadlo na staletí v zapomnění. Teprve roku 1828 komplex znovu
objevili britští lovci zvěře. V polovině 19. Století byl obrovský areál zpřístupněn železnými schody
a začal vědecký průzkum. Roku 1967 se fanatičtí věřící dopustili dalšího útoku na podivuhodné
smyslné obrazy dívek tančících v oblacích. Dnes je zachováno již jen jednadvacet fresek.

Děti a porod

3. května 2008 v 22:00 | Denisa |  Lékařství
Není nijak překvapivé, že těhotenství a porod byly zahaleny tajemstvím, pověrami a obřady. Existovalo
mnoho cest k dosažení plodnosti, ženy například odkrývaly genitálie před sochou Hathory, jedné z
bohyní spojovaných s porody. Jakmile bylo zjištěno těhotenství, používalo se k určení pohlaví dítěte
močení na ječmen a pšenici. Pokud vzrostla pšenice, měl se narodit chlapec, ječmen předpovídal
děvče. Pokud nevzešlo nic, nemělo se narodit žádné dítě. Navzdory těmto obřadům a pověrám se často
rodily mrtvé děti. Vysoká byla i dětská úmrtnost a úmrtnost matek při porodu.
Během porodu se recitovala zaříkávadla a používaly se hůlky zdobené podobami bohů, které měly pos-
kytnout ochranu rodičkám a dětem. Kromě Hathory to býval Bes a Tueret, která byla často zobrazová-
na jako březí hrošice. K utišení bolesti se z poněkud praktičtějšího hlediska používal rozdrcený mák za-
litý pivem. Při porodu ženy buď dřepěly na zvláštních cihlách, nebo používaly dřevěné porodní stolice.
Den v měsíci, kdy dítě spatřilo světlo světla, měl určit i způsob, jakým jej opustí. Dítě narozené ve 4. Dni
měsíce tak mělo podlehnout horečce, dítě narozené 23 měl uchvátit krokodýl. Jiné dny byly naopak příz-
nivé a spojovaly se z vážností a dlouhověkostí. Důležité pro určení toho, zda dítě přežije rané období
života, měly být i jeho první výkřky.
Nástup puberty byl okamžikem, kdy končilo dětství a nastupovala dospělost, Egypťané neznali pojem
dospívání.Tento zlomový obřad se vyjadřoval ustřižením postranní kadeře vlasů, kterou děti často nosily

Sport a hry

3. května 2008 v 20:48 | Denisa |  Zajímavosti ze Starého Egypta
Svaly a dobrá kondice se nepovažovaly zcela nutně za vzor, protože svědčily o těžké fyzické práci,
která byla spojována s nižšími společenskými vrstvami. Z osmi součástí těla, které staří Egypťané
rozlišovali, se žádná netýkala rozvoje tělesné stránky.Tělnatost související s dobrým stravováním,
byla sama o sobě znakem významného postavení. Tento postoj se možná časem změnil, zejména
v období vojenských úspěchů, kdy pěstování atletiky a obratnost na bojišti spolu těsně souvisely.
Součástí vojenské přípravy byla lukostřelba, zvládnutí lodi, jízda na vozíku a lov velkých zvířat.
Egypťané lovili pro zábavu i pro získání potravy, velmi oblíbené byly zejména chytání ryb a lov
ptactva. Za Nové říše se součástí denního režimu vojska stal běh, box, zápas a šerm. Tyto činnosti
záhy přešly také do civilního života. Za 25. Dynastie byly už běžné i skoky do dálky a výšky a také
vzpírání.
Sedavé zábavy zahrnovaly také řadu deskových her, z nichž nejoblíbenější byly senet a mehen.První
hra spočívala v posunování hracích kamenů po šachovnici o třiceti polích, z nichž některá přinášela
štěstí, jiná smůlu.Tahy se určovaly házením tyčinek, předchůdců kostek. Mehen se hrál na kruhové
desce tak, že každý hráč měl několik obyčejných kamenů a jeden kámen v podobě lva. Vítězem se
stal hráč, jehož dravá figurka takzvaně spolkla většinu soupeřových kamenů. Deskové hry se často
stávaly součástí pohřební výbavy, aby poskytovaly zábavu i v posmrtném životě.
Jsou doloženy rovněž dětské hry, jako například skákání přes kozu nebo obdoba hry na slepou
bábu., a velké množství hraček včetně chrastítek, míčů, káč, kuželek, panenek a vyřezávaných zví-
řat. Protože používání panenek mělo širší symbolické souvislosti, není zcela jednoduché označit
některý předmět výlučně za hračku. Některé z nich možná opravdu sloužily pouze ke hraní, zatím
co jiné možná měly i symbolický význam.

Vylepšování vzhledu

3. května 2008 v 19:37 | Denisa |  Zajímavosti ze Starého Egypta
Zdobení těla mělo pro staré Egypťany velký význam. Muži i ženy měli v oblibě líčení, paruky a
voňavky, doložena je i manikúra a pedikúra. V archaické době se používaly zelené oční stíny,
jejichž základem byl malachit. Kohl, černá barva na oční linky vyráběná z mletého galenitu nebo
sazí, se užívá dodnes. Oční líčení vylepšovalo vzhled, ale mělo i mnohem praktičtější význam:
mastný základ poskytoval ochranu proti poletujícím zrnkům písku, užívání očních líčidel chránilo
údajně i před infekcemi, a dokonce napomáhalo léčení vad zraku.
Z červeného okru se dělalo líčidlo na tváře a rty, používal se i lak na nehty, vlasy se barvily henou.
Navoněné kužele ze zvířecího tuku se kladly na pokrývky hlavy nebo paruky, a jak se roztékaly,
vydávaly vůni.
Ti bohatší se mohli zkrášlovat před zrcadly z leštěného kovu. Zrcadla často zdobila podoba Hatho-
ry, bohyně lásky. Egypťané věřili i na elixíry lásky - ve snaze přilákat určitý protějšek popíjeli od-
pudivé lektvary. Existovaly dokonce obchodní značky, jako například "Afroditin elixír", které měly
dát výrobkům cizokrajný nádech. Také kosmetika často tvořila součást pohřební výbavy,což svědčí
o tom, že vylepšování vzhledu nebylo v posmrtném životě zanedbáváno.