Pompeje - dějiny výzkumů

23. května 2008 v 16:41 | Denisa |  Města a významné stavby
PROUD LÁVY MÍSTO DEŠTĚ POPELA
Déšť popela a oblaka jedovatých plynů se prý onoho 24. srpna roku 79 n. l. snášely na Pompeje po
dobu devatenácti hodin. Avšak italští vědci nalezli v dosud nedotčeném areálu obytné čtvrti Insula
dei Casti Amanti, čtvrti cudných milenců, za tenkou vrstvou popela usazeniny, které jsou
charakteristické pro pyroklastické toky, tedy proudy lávy, a jež pocházejí ze šesti různých erupcí.
Z toho vyplývá tato chronologie: vlastnímu výbuchu předcházelo 24. Srpna ve čtyři hodiny ráno
zemětřesení. Pompejané, místo aby utekli, začali hned s úklidovými pracemi. Kolem poledne
následovala první fáze výbuchu. Zatímco se podobu zhruba čtyř hodin snášel na Pompeje déšť bílé
a šedé pemzy, probíhal hlavní úder východním směrem, kde leželo Herculaneum. Následovala
přechodná fáze, opět se silným zemětřesením.Pyroklastické toky a jedovaté plyny zasáhly Pompeje
teprve v časných ranních hodinách 25. srpna.
DĚJINY VÝZKUMŮ
24. a 25. Srpna 79 n. l. se Pompeje změnily v pustinu bez života a upadly na půldruhého tisíciletí v
zapomenutí. Koncem 16. Století - opět po výbuchu Vesuvu - bylo při čištění zavalení vodních
příkopů nalezeno několik nápisů, dále se však nedělo nic. Teprve roku 1748 začal španělský
inženýr Rocque Joaquin de Alcubierre, který od roku 1738 pátral po uměleckých pokladech v
Herculaneu, kopat také na místě řečeném La Civita, nejprve sporadicky, od roku 1754 intenzivně.
V roce 1763 byl nalezen nápis, který uváděl jméno tohoto dosud bezejmenného místa.
Vykopávky pokračovaly s větší intenzitou za francouzských neapolských králů ( 1806-1815), poté
však opět uvízly. V roce 1860 bylo neapolské království připojeno k italskému národnímu státu a
král Viktor Emanuel jmenoval Giuseppa Fiorelliho vedoucím vykopávek. Ten vykopávky
zdokumentoval a rozdělil Pompeje na dodnes platné regiones (okresy) a insuly (domovní čtvrti).
Vykopané domy dostaly nové střechy, a odkrytá lidská těla, tvořená vlastně jen dutinami, dal
Fiorelli vylít sádrou. Fiorelliho nástupce Michaele Ruggiero dal v letech 1875 až 1893 vykopat
ústřední thermy a přímo na místě zakonzervovat více než šest set nástěnných maleb. V letech
1924 až 1961 byly vykopávky pod vedením Amedea Maiuria vedeny šetrněji a opatření ke
konzervaci byla prováděna intenzivněji. Přesto se začaly Pompeje rozpadat.
Vandalismus a krádeže připravily Pompeje o mnoho drobných uměleckých děl. Restaurování
nesprávnými materiály vedlo ještě k větším škodám, divoký porost přispíval k erozi zdí i podlah.
V osmdesátých letech 20. Století provedly odborné instituce burcující bilanci a svět obletěla
výzva: "Zachraňte Pompeje!"
Evropské společenství uvolnilo 36 miliard lir (asi 25 milionů euro), ale stav lokality zhoršovala
korupce a neodborné restaurování. Komplexní management restauračních prací zavedl teprve
nový vedoucí vykopávek Pietro Giovanni Guzzo, jenž nastoupil do úřadu v roce 1993, a místo
železobetonu začal používat tradiční materiály - dřevo, vápno a suchý kámen. Správní aparát
nyní funguje navzdory letním stávkám odborů, rodinným klanům mezi spolupracovníky a
legendární neapolské stavební mafii. Koncem 90. let dvacátého století vydala italská vláda
zákon, podle něhož se peníze za vstupné (8 až 10 milionů euro ročně) již nepřevádějí do Říma,
ale plynou na restaurování. Hrozba Vesuvu se přitom vznáší nade vším. V příštích padesáti letech
počítají vulkanologové s větším výbuchem.
Herculaneum
Ještě před Pompejemi bylo v roce 1710 znovuoběveno Herculaneum, rovněž zničené Vesuvem.
Systematické vykopávky v tomto malém, zdaleka ne tak pompézním městě probíhají teprve od
roku 1927. Protože město přikryla 20 metrů silná vrstva zkamenělého bahna, dochovaly se v něm
v úplnosti dokonce dvou- a třípatrové obytné domy i s pestrými nástěnnými malbami a s veškerým
inventářem. Z veřejných budov se zatím podařilo odkrýt jen divadlo z 1. století př. n. l. a dvoje
lázně (thermy), protože starověké Herculaneum leží zčásti pod dnešním městem Ercolano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cartimmandua Cartimmandua | Web | 24. května 2008 v 9:43 | Reagovat

Stejně to bylo neštěstí, si představ, v klidu v pohodě něco děláš, a netušíš, že za pár minut bude KONEC všemu.

2 Denisa Denisa | 24. května 2008 v 10:37 | Reagovat

Já viděla o Pompejích dokument a tam jsem se dozvěděla, že z toho tepla co vydával teplý vzduch tak těm lidem vylezl nejprve mozek z hlavy a během pár sekund z nich nic nebylo. Většina co se schovali tak se udusili. Muselo to bejt strašný ráno.

3 Medea Medea | Web | 24. května 2008 v 16:32 | Reagovat

Článek je pěkný, mě ale zaujala lidská bezohlednost. Nepochopím, jak někdo při takovém neštěstí, může myslet na to, jak si na utrpení jiných, přilepší.

4 Martina Martina | Web | 24. května 2008 v 21:33 | Reagovat

Medea: je to smutné, ale je to tak... takhle to přece funguje, co svět světem stojí

5 Denisa Denisa | 25. května 2008 v 9:38 | Reagovat

Už je to tak, toto je lidská vlastnost a proto jsem to tu vše napsala. Je to škoda už jenom proto, že oni ví, že Pompeje za pár let nebudou už vůbec existovat a nic s tím nedělají.

6 Medea Medea | Web | 25. května 2008 v 10:11 | Reagovat

Hlavně že si páni poliitic namastí kapsy a to co se děje s památkami je nazajímá

7 Denisa Denisa | 25. května 2008 v 11:35 | Reagovat

Ne nezajímá. Potom stejnak udělají sbírku na záchranu Pompejí obyčejní lidé, ale výsledek nebude. Je to ostuda...

8 ViK ViK | 25. května 2008 v 19:57 | Reagovat

Já taky viděl nějaký dokument .. prý že stačilo jedno vdechnutí toho popela a pak už se člověk pomalu udusil. Jsem docela rád, že tady v okolí není žádná činná sopka.

9 Denisa Denisa | 25. května 2008 v 20:02 | Reagovat

No to mi povídej. Jsem ráda, že můžem vklidu spát.

10 Domča Domča | Web | 27. května 2008 v 18:54 | Reagovat

fakt super článek. Mě zajímá spíš egypt ale i tohle je velise zajímavé a poučné. Je hrozné co ti lidé prožívali za hrůzy...

11 Denisa Denisa | 27. května 2008 v 19:18 | Reagovat

Děkuji. Moje vášeň je také Egyptologie, taky se jí zabývám jenže těch stránek je moc a moc takže se zabývám více historií všeobecně.

12 Louisa Louisa | 15. dubna 2012 v 17:55 | Reagovat

Děkuji moc, tvůj článek mi pomohl k referátu do dějepisu. Musela to být hrůza... Možná taky trochu jejich chyba, že neutekli... Každopádně moc děkuji :)

13 Denisa Denisa | 16. dubna 2012 v 20:31 | Reagovat

[12]: Nemáš vůbec zač:-)))

14 jogr jogr | 12. září 2012 v 21:34 | Reagovat

Bohužel opět, jako mnohokrát o Pompejích, snůška mnohých nepravdivých legend a neznalostí. Komentovat vše by bylo dlouhé. To hlavní, Pompeje nebyly zničeny lávou. To je holý nesmysl. Pyroklastická vlna není láva! Je to proud horkých plynů a popela. Ale to přišlo až později, když město bylo zasypáno několikametrovou vrstvou sopečného spadu. A to už byla většina obyvatel mimo město. Pro zájemce o život Pompejanů a o jejich městě doporučuji knihu Josefa Fryše Pompeje, život ve stínu Vesuvu, bohužel už rozebranou, popř. jeho strány, adresu bohužel zpaměti nevím.

15 Denisa Denisa | 14. září 2012 v 21:59 | Reagovat

To máš pravdu, je to napsané v prvním odstavci...Každý kus historie skrývá mnohá tajemství, které se dozvíme třeba za pár let jak to vlastě asi tedy bylo, co se přesně stalo, jak se to stalo...A to je právě to kouzlo té historie - tajemství co se věčně odkrývá kus po kousku. A já mám tohle moc ráda a nevadí mi co kdo říká, píše, ráda si o tom počtu a udělám si o tom svůj obrázek...:-)))

16 Španěl Španěl | Web | 4. května 2014 v 21:12 | Reagovat

Je to hodně zajímavé místo, byl jsem tam před pár lety a letos bych tam chtěl znovu.

17 Denisa Denisa | 11. května 2014 v 18:02 | Reagovat

Já tam nebyla ani jednou a moc bych si přála vidět toto místo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama