Vincent Van Gogh

29. května 2008 v 20:59 | Denisa |  Moji nejlepší malíři
"Ten člověk se musel buď zbláznit nebo nás všechny překonat, netušil jsem, že
pravdivé budou obě tyto hypotézy." Tak se mnoho let po smrti Vincenta Van Gogha
vyjádřil Camille Pissarro. Jedná se zřejmě o nejlepší epitaf geniálního umělce, který k
zbláznění a k smrti miloval malířství.
Vincent Van Gogh se narodil 30. března 1853 v Groot Zundert, v severním Brabantsku, v
Nizozemsku. Jeho otec, Theodor, byl kalvínským pastorem. Vincent měl čtyři mladší sourozence,
ale nejsilnější vztah ho pok o čtyři roky mladšímu Theovi, který bude vždy, na každé zavolání,
staršímu bratrovi pomáhat - materiálně i duchovně.
Vincent se stává úspěšným příručím a galerie ho vysílá nejprve do své filiálky v Londýně a potom
do Paříže. V roce 1876 však Vincent galerii definitivně opouští. Cítí se povolán šířit evangelium.
Ale po dvou letech studium teologie přerušuje.
Usadí se mezi nuzáky v belgické uhelné pánvi Borinage. S nadšenou vírou učí děti horníků číst a
psát, vyučuje katechismus, pečuje o nemocné a ve volných chvílích kreslí.
Vincent se zamiluje do ovdovělé sestřenice Kee Vossové, když ji však nabízí manželství, Kee van
Gogha rozhodně odmítá. Otec, díky tomu, že Vincent opustil víru, jej nazývá ztroskotancem, který
není schopen se uživit a vykazuje ho z domu.
Osamělý Vincent přestal malovat, toulal se od baru k baru. Jednou večer se setkal s Christine -
švadlenou, uklízečkou a v nouzi i prostitutkou. Sien, jak ji říkal, měla několik dětí a byla opět
těhotná. Začali spolu žít. Van Gogh měl modelku a byl upřímně přesvědčen, že zachrání padlou
ženu. Rodina, známí, nikdo tento svazek neakceptuje. Všichni ho opustili. Od Sien odešel teprve
když si uvědomil, že jeho svěřenka se nechce nechat spasit od nedostudovaného kněze.
Vincentův život je poznamenán dalším dramatem. Zamiloval se do Margot Begemanové, sousedovy
dcery, a tentokrát je vztah opětován. Když však požádá o její ruku, rodiče s manželstvím
nesouhlasí. Margot se pokusila otrávit. Nakonec jí zachránili, ale plány na společný život lehly
popelem.
26. května 1885 náhle zemřel otec, Theodor Van Gogh. Jeho smrt jen potvrdí Vincentův rozchod
s rodinou. Jediný Theo se mu od té chvíle stává ještě bližší.
V březnu 1886 Vincent přijíždí do Paříže k Theovi, který již několik let vede francouzskou filiálku
Goupilovy galerie. Je rozhodnut studovat malířství a zapisuje se do kurzu u Cormona,
akademického malíře historických námětů. Brzy bude přesvědčen, že Cormon nemůže splnit jeho
očekávání a odchází.
Částečně díky bratrovi Vincent objevil svět jiného malířství a také u Thea rovněž poznal Gauguina.
Ale i přesto hledá vlastní cestu mimo Paříž.
V polovině června, během několika dní strávených v Saintes-Maries-de-la-Mer, uviděl středozemní
moře a pro ně charakteristické nebe a noci. Po návratu maluje horečkovitě a se zápalem.
Spřátelil se s Roulinem, místním listonošem, a také s podporučíkem Millietem. Přesto se však cítí
opuštěný. Prosí Gauguina, aby přijel, a ten se skutečně objeví v Arles 23. října 1888. Nachází zde
Vincenta vyčerpaného prací. Radost ze společného života netrvá dlouho. Mají málo zábavy,
obvykle končí u žen a absintu. Vincent však alkohol špatně snáší. Hádky a spory jsou stále
častější. Vrcholí 23. prosince, v předvečer štědrého dne, kdy Vincent hodí bezdůvodně po přítelovi
sklenici. Rozčilený Gauguin si začne balit věci, nehledě na to, že se mu Gogh omlouvá. Když
potom vychází ven z domu, Vincent za ním vybíhá s břitvou v ruce.
Gauguin jde přímo do hotelu, kde té noci přespí. Vincent se vrátí domů, uřízne si ucho a pečlivě
umyté a zabalené je daruje Rachel-přítelkyni z nevěstince. Nemocný van Gogh je umístěn do
ústavu pro choromyslné. Po strašlivých halucinacích a epileptickém záchvatu přichází zklidnění.
1 ledna následujícího roku smí jít na procházku v doprovodu Roulina. 7. ledna je propuštěn domů,
kde na něj ale čekají jen špatné zprávy: je bez haléře, majitel ho chce vypovědět z bytu, bratr se
zasnoubil, Roulin, jediný přítel musí opustit Arles…Trápí ho vidiny, noční můry a jeho sebevědomí
chvílemi stoupá k nebesům, aby vzápětí kleslo k bodu mrazu. Hodně maluje, tehdy vznikají slavné
portréty.
Děti ze sousedství po něm házely kamení a pokřikovaly nadávky. Všichni ho měli za blázna. Byl si
svého stavu vědom, a proto sám požádal o umístění do ústavu.
Směl se vrátit, s doprovodem, pro věci do Arles. Navštěvuje známé, dokonce i Rachel. O dva dny
později se během malování nervově zhroutí. Potom upadá do tříměsíčního záchvatu šílenství. 20.
února van Gogh odchází z nemocnice, aby strávil dva dny v Arles. A znovu je postižen záchvatem
choroby, který je ještě silnější než předchozí. Svíjí se bolestí a nelidsky trpí. Pronásledují ho těžké
deprese. Došlo až k tomu, že pije terpentýn. 16. Května sedá do vlaku směr Paříž.
I přes Theovy obavy proběhla cesta bez problémů. Švagrová přichystala Vincentovi milé přijetí. Jo
na něj zapůsobila dojmem inteligentní a srdečné ženy. Objevili se také staří přátelé. Po nevhodné
poznámce Vincent vycítí, že je pro bratra přítěží. Smrtelně uražen se ještě téhož dne vrací do
Auvers. Opouštějí ho síly a vracejí se nebezpečné záchvaty vzteku. Prochází se s revolverem v
kapse. V neděli 27. července, za horkého poledne, poblíž zámku v Auvers, se Vincent pokusí
střelit přímo do srdce. Je těžce raněn, ale vlastními silami se vrací domů. Theo, který se
dozvěděl o nehodě, okamžitě přijíždí. Vincent, zdá se, netrpí, kouří dýmku a dlouho si s bratrem
povídá. 29. července o půl druhé v noci umírá.
Jeho krásné obrazy si můžete prohlídnout v rubrice Galerie obrázků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ViK ViK | 30. května 2008 v 12:42 | Reagovat

Když se řekne Van Gogh, vybaví se mi ta písnička, co ji v češtině přezpíval pan Bobek. ("Já už vím a znám ... co si tolik toužil říct .. jak si trpěl pro své nadání ...")

No .. vážně nemám děvče. A nikdy jsem neměl. Ale chtěl bych, to víš ... jenže to nějak nevychází.

2 Cartimmandua Cartimmandua | Web | 31. května 2008 v 8:35 | Reagovat

Hezký článek Deni, jeho obrazy jsou nádherné.:)

3 Denisa Denisa | 31. května 2008 v 14:03 | Reagovat

Děkuji, jeho obrazy jsou nádherné k zbláznění...

4 Domča Domča | Web | 31. května 2008 v 22:53 | Reagovat

já znáám akorát tak slunečnice a ty jsou fakt hezké..byl to umělec co dával do obrazů kus sebe! Krásný článek!

5 Denisa Denisa | 1. června 2008 v 10:11 | Reagovat

Děkuji. To je pravda, malování byl jeho celý život a jeho etapy života jsou v jeho obrazech dost vidět. Byl to dost zváštní člověk hodně zranitelný a citlivý a v těch obrazech to jde cítit.

6 Lukas Lukas | Web | 2. června 2008 v 12:10 | Reagovat

sam jsem lenivy si o nem neco najit:)tak diky za tenhle clanek..dobre pocteni,jsem zas o neco chytrejsi:)

Jeho slunecnice jsem videl nedavno  v galerii a jsou krasne:)

7 Denisa Denisa | 2. června 2008 v 16:51 | Reagovat

Nemáš zač. Taky bych chtěla vidět na vlastní oči jeho obrazy.

8 Leňa Leňa | 7. ledna 2009 v 13:30 | Reagovat

tento článek obsahuje víc informací než jsou na googlu, hledala jsem o něm něco co spojuje jeho a víru, tady jsen to našla, je to obsáhlé a zajímavé!

Také jsem byla nedávno na jeho vístavě ve Vídni, byl to obdivuhodný člověk!

Děkuji za informace! =)

9 Denisa Denisa | 7. ledna 2009 v 19:13 | Reagovat

Leňa: Moc děkuji.

10 Mlle Mlle | Web | 11. února 2009 v 20:20 | Reagovat

Van Gogh je klasika! Já mám nejraději hvězdnou noc... ale ne tu, co máš v galerii, tu druhou, kterou mám já na blogu. Jen teď nevím, jestli jsem to nepopletla a jestli opravdu namaloval dva různé obrazy pod jedním názvem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama