Přirozená mumifikace

10. června 2008 v 15:16 | Denisa |  Mumifikace
Pětasedmdesát procent hmotnosti lidského těla tvoří voda, proto se jeho měkké části bez ohledu
na vnější okolnosti začínají krátce po smrti rozkládat. Vnitřnosti, v nichž se vyskytují enzymy
podporující zažívání, podléhají zkáze v průběhu několika minut. Doslova přitom pozřou samy sebe
což je proces známý jako autolýza - "samonatrávení". Další postup rozkladu potom závisí na
vnějších faktorech, například na vlhkosti nebo na teplotě. V mírných klimatických podmínkách
nastupuje hniloba zhruba po třech dnech a její vývoj má dosti rychlý spád. Bakterie vyvolávající
rozklad sice z větší části sídlí ve střevech a v plicích, přesto se vnitřnosti nerozkládají rychleji než
kůže. Po několika měsících měkká tkáň úplně ustupuje, zůstane pouze kostra. Je-li tělo pohřbeno
bezprostředně po smrti, lze docílit výrazného zpomalení celého procesu. Ve zvláštních případech
ovšem může dojít také k jeho vysušení, a tím i k zamezení hniloby. Suché prostředí zde hraje
klíčovou roli - zabraňuje množení bakterií, měkké tkáně se v něm nerozkládají, pouze ztrácejí
vlhkost.
Právě horký, sterilizující a porézní písek zbavil mrtvé na egyptských prehistorických pohřebištích
vody. Rychle vysušená těla si zachovala vnitřnosti, svalovinu i pojivovou tkáň, jejich kůže ztmavla
a ztvrdla v pevnou membránu, vlasy i nehty zůstaly na původním místě. Odtud stačil jen krůček k
uvědomění, že tělesnou schránku lze zachovat i navzdory smrti.
Bez ohledu na majetkové poměry Egypťané své blízké po staletí pohřbívali do prostých písečných
jam. Zavedení rakví - zpočátku obdélných dřevěných truhlic, do nichž se tělo ukládalo ve skrčené
poloze - představovalo logické vyústění tohoto vývoje. Stejně tak dřevěná stříška, pokrytá
omítkou nebo obklopená nepálenými cihlami.
Nový postup přinesl i nežádoucí následky - příroda si na zaopatřeném, avšak nevysušeném těle
nemilosrdně vybrala svou daň. Mrtví příslušníci vyšších vrstev, do zděné hrobky uložení v rakvi,
později ještě v sarkofágu, a obklopení vzácnými předměty, začali podléhat obávanému rozkladu.
Opsáno z knihy Mumie od Joyce Tyldesley
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cartimmandua Cartimmandua | Web | 11. června 2008 v 8:31 | Reagovat

To musí být zajímavá kniha. Jsi hodná, že sem dáváš alespoň pár úryvků. :)

2 Denisa Denisa | 11. června 2008 v 9:54 | Reagovat

Děkuji, tu knihu mám ráda, je v ní spousta zajímavostí, i když je prý drahá, já ji dostala od svýho manžela jednou k narozeninám.

3 Cartimmandua Cartimmandua | Web | 11. června 2008 v 21:17 | Reagovat

Je to tam moc pěkně popsané, tak, aby tomu i úplný laik rozumněl. To se mi líbí...

4 Denisa Denisa | 12. června 2008 v 7:50 | Reagovat

Právě, ani nevíš jakou jsem z ní měla radost a jsem ráda, že jí mám, protože je fakt zajímavá. Vlastně z ní pocházejí i ty články o těch neznámých mumií.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama