Orfeus

10. července 2008 v 11:34 | Denisa |  Řecký mýtus
Orfeus, syn thráckého krále Oiagra a Múzy Kalliopy, byl nejslavnějším básníkem a hudebníkem, jaký kdy žil. Apollón mu věnoval lyru a Múzy ho na ni naučily hrát tak, že nejen okouzloval divokou zvěř, ale dosáhl toho, že se stromy a skály hnuly z místa a šly za zvuky jeho hudby. Množství prastarých horských dubů, rozestavěných k jednomu z jeho tanců, stojí dosud v thrácké Zóně tak, jak je opustil.
Po návštěvě v Egyptě se Orfeus připojil k Argonautům a plul s nimi do Kolchidy. Cestou jim jeho hudba pomohla překonat mnohé nesnáze. Vrátil se, pak se oženil s Eurydikou, jíž někteří říkají Agriopé, a usadil se mezi divokými thráckými Kikony.
Blízko Tempé, v údolí řeky Péneiu, potkala Eurydika Aristaia, který se jí pokusil znásilnit. Jak utíkala, šlápla na hada a zemřela na jeho uštknutí. Orfeus ale sestoupil odvážně do Tartaru a doufal, že ji přivede zpátky. Použil vchodu, který se otevírá v Aornu v Thesprótii, a při svém příchodu nejenže svou lkavou hudbou očaroval převozníka Charóna, psa Kerbera a tři soudce, ale načas zastavil i muka zatracenců. Hádovo sveřepé srdce obměkčil do té míry, že mu dovolil vyvést Eurydiku vzhůru na svět. Hádes si určil jedinou podmínku: Orfeus se nesmí za sebe ohlédnout, dokud nebude Eurydika bezpečně zpátky na slunečním světle. Eurydika následovala Orfea temnou chodbou a vedly ji tóny jeho lyry. Teprve když se Orfeus znovu ocitl v záři slunce, ohlédl se, aby se podíval, zda je ještě za ním. Tak ji ztratil navždy.
Když vpadl do Thrákie Dionýsos, Orfeus nedbal a neprojevoval mu žádnou úctu. Zasvěcoval naopak lidi do jiných tajných mystérií, kázal, že obětní vražda je zlo, a thráčtí muži naslochali s úctou. Vstával každé ráno, aby pozdravil na vrcholku hory Pangaiu východ slunce, a hlásal, že největší ze všech bohů je Hélios, kterého jmenoval Apollón. Rozzlobený Dionýsos na něho v makedonském Deiu poštval menády. Počkaly, až muži vstoupí do chrámu, kde Orfeus sloužil jako kněz, zmocnily se zbraní postavených venku, vpadly dovnitř, povraždily své muže a roztrhaly Orfea na kusy. Jeho hlavu hodily do řeky Hebru. Ta však plula po hladině a stále ještě zpívala, až doplula na moře, které jí doneslo k ostrovu Lesbos.
Se slzami v očích posbíraly Múzy jeho údy a pohřbily je v Leibethře na úpatí hory Olympu, kde teď slavíci zpívají sladčeji než kdekoli na světě. Menády se pokusily smýt ze sebe Orfeovu krev v řece Helikónu. Ale říční bůh se skryl pod zem, zmizel téměř na dvaadvacet stadií a znovu se vynořil už pod jménem Bafyra. Tak se vyhnul tomu, aby nenapomáhal při vraždě.
Orfeus prý odsuzoval promiskuitu menád a hlásal lásku homosexuální. Afrodita se tedy necítila méně dotčená než Dionýsos. Ostatní bohové na Olympu však nemohli vraždu považovat za oprávněnou, a Dionýsos zachránil menádám život tím, že je změnil v duby, připoutané k zemi kořeny. Thráčtí muži, kteří krveprolití přežili, se rozhodli své ženy tetovat, aby vícekrát nevraždily kněze. Ten zvyk se udržel do dnešního dne.
Co se týče Orfeovy hlavy, zaútočil na ni nejprve žárlivý lémnijský had a potom ji uložili k odpočinku v atické jeskyni, zasvěcené Dionýsovi. Tam ve dne v noci věštila, až Apollón zjistil, že jeho věštírny v Delfech, Gryneiu a Klaru jsou liduprázdné. Přišel a křikl na ni: "Přestaň se plést do mých věcí. Už jsem snášel dost dlouho tebe i tvůj zpěv!" Nato hlava umlkla. Podobně i Orfeova lyra doplula k Lesbu a byla uložena v Apollónově chrámu. Na jeho přímluvu a na přímluvu Múz byla pak umístěna na obloze jako souhvězdí Lyry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ViK ViK | 10. července 2008 v 14:29 | Reagovat

Hezké vyprávění :o)

Skoda, že Orfeus nevydržel a ohlédl se ... ale o čem by se pak povídalo, že ?

2 Polgara Polgara | Web | 10. července 2008 v 15:49 | Reagovat

Příběh je krásný, jenom škoda že nemohl být déle se svojí ženou

3 Denisa Denisa | 10. července 2008 v 22:12 | Reagovat

Vik + Polgara: je škoda, že se ohlédl. Docela by mě zajímalo, jaký by se odvíjel příběh, kdyby se neohlédl. Jinak děkuji vám oběma.

4 Cartimmandua Cartimmandua | Web | 13. července 2008 v 5:51 | Reagovat

To je opravdu krásný a velmi známý příběh.Taky by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby se Orfeus neohlédl. Popusťme uzdu své fantazii... ;)

5 Denisa Denisa | 13. července 2008 v 16:56 | Reagovat

Připomíná mi to jeden krásný film z této doby. Myslím, že se jmenuje "Jak přicházejí sny". Takže já si to představuji nějak podobně.

6 ViK ViK | 13. července 2008 v 21:31 | Reagovat

Jak přicházejí sny ? Viděl jsem jeden film, který se takhle jmenoval. Hrál tam Robin Williams. Moc krásný film.

7 Denisa Denisa | 14. července 2008 v 19:26 | Reagovat

Ano, je to zrovna tenhle film a tak si asi představuji ten příběh, kdyby se Orfeus neohlédl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama