Srpen 2008

Vymazání Hatšepsut z dějin

12. srpna 2008 v 21:22 | Denisa |  Velké Staroegyptské otazníky
Ke konci Thumosovy vlády byl učiněn o vymazání Hatšepsut z historických záznamů. Tato eliminace byla provedena zdánlivě se snahou o největší možnou důkladnost. Její kartuše a obrazy byly odstraněny z kamenných zdí - zanechaly velmi zřejmé obrysy mezer v uměleckých dílech. Také byla vyloučena z oficiálních dějin Egypta. Od této doby se historie vyvíjela bez regentské vlády stojící mezi vládami Thumose II. a Thumose III. V Dér el-Bahrí byly četné sochy Hatšepsut strženy a v mnoha případech rozbity předtím, než byly pohřbeny v připravených jámách. Za řekou v Karnaku byl dokonce učiněn pokus zazdít její obelisky. Je jasné, že snaha o přepsání historie se objevila až v druhé části vlády Thumose III., ale není jasné, proč se tak stalo.
Mnoho let egyptologové předpokládali, že to bylo damnatio memoriale (zahlazení paměti), úmyslé vymazání jména osoby, obrazu a paměti, které by způsobilo druhou, strašnou a stálo smrt na onom světě. Zdálo se, že to dává dokonalý smysl.
Thumose musel být spoluvládcem nechtěně a po mnoho let. Co by mohlo být přirozenější než přání zničit vzpomínky na ženu, která by působila takové bezpráví? Ale takové zhodnocení situace je pravděpodobně příliš jednoduché. Je vždy nebezpečné se pokoušet o psychoanalýzu u dávno mrtvých osobností a po tak dlouhé době, ale zdá se naprosto nereálné, že vyhraněný a soustředěný Thumose- nejen nejúspěšnější egyptský stratég, ale také vyhlášený atlet, botanik, historik a architekt - by se dvě desítky let trápil a vyčkával, než by se pokusil o pomstu na své nevlastní matce.
Zničení míst nesoucích Hatšepsutinu památku, navíc nepříliš časté a náhodné, bylo provedeno pouze na přístupných a viditelných obrazech. V případě, že by bylo dokončeno - a zajistit dostatečné nasazení pracovní síly bylo možné - bychom neměli tak mnoho obrazových scén s Hatšepsut. Je tedy možné, že Thumose zemřel dříve, než jeho akt odplaty byl vykonán, nebo že vůbec nikdy neusiloval o úplné vymazání Hatšepsut z paměti. V podstatě nemáme důkaz, že by Thumose nenáviděl, nebo chtěl odstranit Hatšepsut během jejího života. Kdyby tak chtěl učinit, určitě mohl. Jako velitel armády měl prostor pro úspěšný úder. Je docela možné, že Thumose, postrádající jakoukoliv nekalou motivaci, se na konci svého života snažil Hatšepsut přisoudit spíše pozici královny-regentky a vytvořit si tak i odpovídající mýtus i o sobě. Odstraněním nejzřetelnějších stop po její spoluvládě mohl Thumose prohlásit všechny její úspěchy jako spoluvládkyně za své.
Vymazání jména Hatšepsut, ať již mělo jakýkoliv důvod, vedlo k tomu, že se vytratila z egyptských archeologických a písemných záznamů. Když potom archeologové v 19. Století začali interpretovat texty na chrámové zdi Dér el-Bahrí, jejich překlady nedávaly smysl. Francouz Jean Francois Champollion, jenž rozluštil hieroglyfické písmo, nebyl sám, kdo se cítil zmaten zjevnými rozpory mezi slovy a obrázky:
Jestliže jsem se cítil poněkud překvapen, když jsem se podíval, jak kdekoliv uvnitř chrámu věhlasný Moeris (Thumose), ozdobený všemi oznaky královské moci, dává přednost této Amenenthe (Hatšepsut), jejíž jméno jsme marně hledali na královských seznamech, ještě více jsem užasl, když jsem četl nalezené nápisy, kde kdekoliv se jednalo o krále s bradkou v obvyklém šatu faraona, byla slovesa a podstatná jména uvedena v ženských tvarech, jako by zde byla myšlena královna. Stejou zvláštnost jsem nacházel všude kolem…
Do konce 19. Století byla odhalena pravda a navzdory svému maskulinnímu vzezření byla Hatšepsut znovu identifikována jako ženský král.

Děti moře

7. srpna 2008 v 20:44 | Denisa |  Řecký mýtus
Nereovny, padesát mírných a přívětivých průvodkyň mořské bohyně Thetidy, jsou mořské panny, dcery mořské nymfy Dóridy a Nérea, mořského starce nadaného věšteckými schopnostmi, který dokáže měnit svou podobu.
Jejich bratranec a sestřenice, děti Kétó a Forkyna, jiného moudrého mořského starce, jsou Ladón, Echidna a tři Gorgony, tři Graie, a podle některých tři Hesperidky. Gorgony sídlily v Libyi a jmenovaly se Stheinó, Euryalé a Medúsa a všechny byly kdysi krásné. Jednu noc se však Medúsa milovala s Poseidónem. Athénu rozzlobilo, že si ustlali přímo v jednom z jejích chrámů, a proměnila Medúsu v okřídlenou příšeru s blýskajícíma očima, obrovskými zuby, vyplazeným jazykem, mosaznými drápy a kadeřemi z hadů. Její upřený pohled měnil lidi v kámen. Když potom Perseus usekl Medúse hlavu a z jejího mrtvého těla vyskočily Poseidonovy děti Chrysaór a Pégasos, připevnila si Athéna její hlavu na aigidu. Ale někteří tvrdí, že Aigida byla z kůže Medúsy, kterou Athéna stáhla.
Graie mají hezkou tvář a připomínají labutě, ale od narození jsou šedovlasé a půjčují si mezi sebou jenom jedno oko a jeden zub. Jmenují se Enyó, Pemfrédó a Deinó.
Tři Hesperidky jménem Hesperié, Aiglé a Erytheia žijí daleko na západě v sadu, který matka země darovala Héře. Někteří jim říkají dcery Noci, jiní dcery Atlanta a dcery Hesperidy, dcery Hesperovy. Sladce zpívají.
Echidna byla napůl půvabná žena, napůl skvrnitý had. Žila kdysi v hluboké jeskyni mezi Arimy, kde jedla lidi za syrova a vychovala pokolení děsných příšer, které měla se svým mužem Tyfónem. Ale zatím co spala, zabil ji stooký Argos.
Ladón byl hadem úplně, i když měl dar lidské řeči. Střežil zlatá jablka Hesperidek, dokud ho Hérakles nezastřelil.
Néreus, Forkys, Thaumas, Eurybia a Kétó byli všechno děti Ponta a matky Země. Proto Forkynovny a Néreovny tvrdí, že jsou sestřenice Harpyjí. To jsou plavovlasé a rychlokřídlé dcery Thaumanta a mořské nymfy Élektry. Bydlí v krétské jeskyni a chytají zločince, aby je Erinye mohly potrestat.

Héfaistos

6. srpna 2008 v 20:41 | Denisa |  Řecký mýtus
Bůh kovářského řemesla Héfaistos se narodil tak slaboučký, že ho znechucená Héra rovnou hodila z Olympu na zem, aby se zbavila rozpaků, které by jí působil jeho žalostný zjev. Héfaistos však tuto nehodu přežil bez tělesné úhony, protože spadl do moře, kde ho Themis a Eurynomé pohotově zachránily. Tyto něžné bohyně ho chovaly u sebe v podmořské sluji, kde si udělal svou první kovárnu a odvděčoval se jim za laskavost všemožnými ozdobnými i užitkovými předměty.
Po devíti letech potkala jednou Héra Thetidu, která měla na sobě Héfaistem zhotovenou brož, a zeptala sejí: "Kde jste, má drahá, našla tak nádherný šperk?"
Thetis s odpovědí váhala, ale Héra z ní vypáčila pravdu. Hned vzala Héfaista zpátky na Olymp, usadila ho v mnohem krásnější kovárně s dvaceti měchy, které dmýchaly ve dne i v noci, udělala s ním velký rozruch a zařídila jeho svatbu s Afroditou.
Héfaistos se tak dalece s Hérou smířil, že se odvážil pokárat samotného Dia, když ji po nezdařené vzpouře pověsil za ruce z nebe. Bylo by bývalo moudřejší mlčet, protože Zeus s ním jenom podruhé mrštil z Olympu na zem. Padal celý den. Když na ostrově Lémnu narazil na zem, zlomil si obě nohy, a přestože byl nesmrtelný, zbývalo mu v těle jen málo života, když ho ostrované našli. Později mu bylo sice odpuštěno a byl přijat zpátky na Olymp, ale chodit mohl už jen se zlatými opěrami.
Héfaistos je ohyzda a mrzout, v pažích a ramenou má však velkou sílu a všechny jeho práce prozrazují nedostižnou zručnost. Jednou si vyrobil sestavu zlatých mechanických žen, aby mu v kovárně pomáhaly. Dovedou dokonce i mluvit a zvládnou i ty nejtěžší úkoly, které jim svěří. A má v dílně sadu trojnožek na zlatých kolečkách a ty dokážou samy dojet na shromáždění bohů a zpátky.

Borobudur

3. srpna 2008 v 21:30 | Denisa |  Nejvýznamnější archeologické objevy
Přísně vzato je Borobudur stupňovitá pyramida, jejíž masiv byl vybudován na umělém pahorku. Tvoří ji vzestupné a stále se zmenšující terasy - šest čtvercových a tři kruhové - a uprostřed vrcholí kamennou zvoncovitou stúpou, jež kdysi nesla nástavec sbíhající se do špičky.
Borbodur vznikl přibližně mezi lety 780 a 850, když buddhistická dynastie Šailéndra na střední Jávě dočasně zatlačila hinduistické vládce. Bohatství kraje již tvořila úrodná vulkanická půda. Budování terasovitých rýžových polí a vodních kanálů si vynutilo vznik dobře organizované společnosti, jež dokázala budovat Borobodur z milionů kamenů po celá desítiletí. Avšak co má Borobodur představovat: stúpu, mandalu nebo stělesnění svaté hory Meru? A proč byl postaven? Jen k uctění buddhy? Nebo měla stavba stělesňovat náboženskou obnovu vůči konkurujícímu buddhismu? Anebo bylo úkolem Borobuduru oslavovat vládnoucí dynastii Šailéndra? Či měla mohutná stúpa upokojit přírodní síly okolních vulkánů? Přesně to nevíme, žádné vysvětlující prameny se totiž nedochovaly. Mluví k nám jen samotný chrám - ale jeho výpovědi jsou mnohovýznamové a jeho tvář se mění podle toho, z jaké perspektivy se na něj pozorovatel dívá: Shora vypadá jako mandala, jejíž vzor nese tajemné poselství. Zdálky vypadá Borobudur jako velká stúpa, zblízka vypadá jako stupňovitá pyramida zdobená postavami buddhů.
Nejnižší rovinu tvoří kámadhátu, svět žádostí. Sto šedesát kamenných reliéfů podél nejspodnější a nejširší terasy ukatuje výjevy spjaté s vášněmi: krále a slavnostní průvody, války a démony, opilce, kteří si sami zavinili své trápení, i příklady dobrých skutků. Další reliéfy ukazují výjevy z každodenního života na Jávě v 8. Století, například obchodníky a jejich lodě, ale také slony a další zvířata, která zde žijí.
Pět navazujících čtvercových teras tvoří galerie, které jsou po všech stranách ohraničeny stěnami s reliéfy. Společně znázorňují rúpadhátu, sféru fyzické existence, svět jmen a forem a svět smyslového hledání.
Borobudur se jeví jako dílo buddhismu mahájánového směru, "velkého vozu". Trn se oddělil zhruba 500 let po Buddhově smrti od hínajánového "malého vozu", jenž nadále bazíroval na čistém Buddhově učení. Borobodur symbolizuje slib Marjány: osvícení je nyní a zde přístupné každému. To je představeno na třech nejvyšších terasách jako arudhapatu ve sféře rozplynutí, kdy vědci pozbývají pevných tvarů. Protože beztvaré nelze znázornit, má velká stúpa na nejvyšší terase, vybíhající v ulomenou špičku, symbolizovat nejdokonalejší duchovní stav prázdnoty, nirvánu.
Lidová víra si však vytvořila vlastní představu o boží milosti Borobuduru: komu se podaří dotknout se skrze mřížoví stúp některého buddhy, toho zasáhne šakti - boží síla - a jeho nejtoužebnější přání dojdou naplnění.
TAJEMSTVÍ VELKÉ STÚPY
Velká stúpa, která je dnes tupá, kdysi vybíhala do špičky, byla však natolik silně poničena, že nebylo možné ji restaurovat. Uvnitř velké stúpy je komora, o jejímž účelu dodnes nepanuje shoda: Byly tam uloženy buddhistické relikvie? Nebo tam stála stejná nedokončená postava Buddhy,, jaká byla později postavena na úpatí Borobuduru, jejíž nedokončenost je výrazem rozplynutí nebo se prostě kameníkovi nepovedla? Anebo byla komora jako symbol zduchovnění vždycky prázdná?