Co se stalo s řádem Templářů?

7. září 2008 v 16:05 | Denisa |  Řád Templářů
Za dvě stě let své existence získal řád templářů velkou moc a bohatství. Na začátku 14. Století byl brutálně potlačen. Byli templáři skutečně kacíři vzývajícími ďábla, jak se tvrdilo, nebo byli pouze nevinnými oběťmi ziskuchtivých nepřátel? Podařilo se jim ukrýt obrovský majetek a přežít v utajení, aby se o několik století později znovu objevili na scéně pod novým jménem? Spekulace o tom, co se stalo s tímto tajemným bratrstvem, přetrvávají dodnes.
Středověké křižácké výpravy představovaly sérii výpadů, které proti Svaté zemi vedla agresivní křesťanská Evropa. Měli dvojí cíl: jednak získat území náležící muslimským vládcům, jednak poskytnout ochranu křesťanským putníkům. Během první křižácké výpravy v roce 1099 dobyli křesťanští výbojníci Jeruzalém. Poté se křižáci začali usazovat v Palestině a skupiny hluboce zbožných bojujících rytířů zde vytvářely vojenské řády fungující podle řeholních pravidel. Někteří z nich chránili několik let poutníky směřující do Svaté země neformálně, až v roce 1119 došlo k oficiálnímu sjednocení templářských rytířů do vojenského řádu na obranu Jeruzaléma a ochranu křesťanských poutníků během nebezpečné poutě ze středomořského přístavu Sv. Jana z Akky do města. Jeruzalémský král Balduin II. dal řádu své požehnání a poskytl jim přístřeší ve svém paláci, který se nacházel v místech, kde prý stával slavný biblický Šalamounův chrám. Odtud pochází jméno řádu "les pauvres chevaliers du temple"(chudé rytířstvo chrámu = templu).
Z těchto skromných začátků se templáři rychle vypracovali na jednu z nejbohatších a nejmocnějších institucí středověkého světa. Odhady jejich počtů nejsou jednotné, ale v období jejich největšího rozmachu v 13. Století jich mohlo být až 20 000. Byli odhodlanými bojovníky, a při nejmenším na počátku své existence spojovali válečnou udatnost se zbožností, což odpovídalo jejich dvojí identitě válečníků a mnichů. Byli vesměs obdivováni jakožto představitelé ideálu křesťanského chování a církevní i světské úřady se předháněly v tom, kdo jim poskytne více přízně a privilegií. Ta zahrnovala osvobození od daní, různé právní výhody a dary rozsáhlých pozemků od oddaných dobrodinců z celé Evropy, především z Francie.
Jedinečná kombinace majetku, rozlehlých pozemků a bezpečných příbytků po celé Evropě a na Středním východě spolu s jejich schopností zajistit cestovatelům fyzickou bezpečnost vynesly templářům obrovský vliv nad tehdejším obchodem. Na uložené peníze vydávali směnky, které mohly být umořeny kdekoli v jejich neoficiální říši, takže se vlastně stali prvními evropskými bankéři. To ještě znásobilo příjmy plynoucí do jejich pokladnic. Na konci třináctého století jednali templáři s nejdůležitějšími králi a knížaty Evropy jako rovný s rovným a vyznávali loajalitu pouze vůči papeži.
Právě v té době se ovšem kolo štěstěny obrací proti mocným templářským rytířům. Muslimští Saracéni vedeni Saladinem dobývají zpět Jeruzalém v roce 1187. Templáři byli schopni udržet Akku po další století, ale když v roce 1291 padla i tato poslední křesťanská výspa v Palestině, pozabíjeli muslimové všechny křesťany, kteří se jim dostali do rukou. Templáři, kteří masakr přežili, se uchýlili na Kypr. Doufali, že odtud provedou protiútok, ale marně.
Vypovězením ze Svaté země pozbyl možná řád svůj původní smysl, ale díky svým organizačním a finančním sídlům v Paříži se stále zdál být nenapadnutelnou institucí. V posledních letech existence řádu získali templáři obecně pověst arogantních lidí, protože se chovali, jako by díky svému bohatství a výsadám ztělesňovali samotné právo. Když se potom dostali do ohrožení, málokdo jim byl ochoten pomoci. Ohrožení přišlo ve chvíli, kdy se vynořilo tvrzení, že tajné iniciační rituály řádu jsou ďábelské, a to doslova, a že templáři jsou ve skutečnosti zapřisáhlými nepřáteli Krista. Podle těch nejsensačnějších obvinění měli dokonce aktivně vzývat Satana.
Útok proti templářům vedl francouzský král Filip Sličný. Když se mu nepodařilo přesvědčit nedávno novou zvolenou hlavu církve, papeže Klementa V., o tom, že obvinění z kacířství a mravní zkaženosti si žádají vyšetřování, vzal záležitost do svých rukou. Razie ze 13. Října 1307 vedla k zatčení všech templářů ve Francii. Během mučení či pod pohrůžkou mučení řada rytířů přiznala rouhání typu plivnutí na kříž a homosexuální praktiky, které byly tehdy považovány za zvlášť odpudivé. Dokonce i velmistr templářů, Jacques de Molay, přiznal svatokrádežné chování. Papež Klement příliš nevěřil v pravdivost těchto doznání. V červnu 1308 je však 72 "vinných" templářů zopakovalo přímo před ním.
Situace ve Francii se ovšem zkomplikovala, když mnozí z těch, kdo se při mučení přiznali, stáhli svá přiznání zpátky. Byli obviněni z nového propadnutí kacířství a předáni světské moci, což je vydalo na milost Filipovi. A ten neznal slitování, v květnu 1310 zemřeli na hranici 54 templáři. O čtyři roky později se rozhodl Jacques de Molay, že nemůže žít s vynuceným přiznáním a označil obvinění za sérii lží. 18. Března 1314 ho upálii před katedrálou Notre Dame v Paříži. Podle legendy vyzval z hranice krále a papeže, aby spolu s ním předstoupili před poží spravedlnost. Filip Sličný i papež Klement do roka zemřeli.
Molayova smrt znamenala definitivní konec templářů, i když papež formálně řád rozpustil už dva roky před tím, v roce 1312. Zbylí templáři směli pokračovat s novými jmény v křesťanském Španělsku a Portugalsku, ale jinde byli rozpuštěni, jejich majetek zabaven a předán rivalskému řádu johanitů (špitálníků). Ve francii a Anglii se většiny vlastnictví rytířů zmocnili vládnoucí králové. Odchod z historické scény znamená vstup templářů do světa záhad, mýtů a domněnek. Jejich vina či nevina byla nesčetněkrát probírána. Jejich obhájci poukazují na dobře známou Filipovu hrabivost. Protože prahnul po bohatství řádu využil Klementovy slabosti a přivodil jejich pád. Z tohoto pohledu byli templáři nevinnými mučedníky. Na druhé straně vždy existovala protitvrzení, že za templářstvím se skrývalo silné spiknutí s cílem podkopat křesťanství a především římskokatolickou církev. Objevují se dokonce i tvrzení, že spiknutí trvá dodnes mezi svobodnými zednáři, kteří stejně jako templáři provádějí tajné iniciační rituály.
Větší záhadou je osud majetku templářů. Jejich pozemky byly zabaveny, ale říká se, že v osudný den masového zatýkání opustila obrovská část jejich pokladů potajmu Paříž a byla přepravena do přístavu La Rochelle u Atlantského oceánu. Pokud jde o místo, kde byl poklad ukryt, existuje teorie, podle níž se prchající templáři dostali do Skotska, kde jim poskytl azyl skotský král Robert Bruce. Teorie dále spojuje vazbu na Skotsko se vznikem svobodného zednářství ve Skotsku na začátku 17. Století. Příběh navazuje na konci 18. Století, kdy byly nalezeny stopy pečlivě ukryté skrýše na vzdáleném ostrově Oak Island v Novém Skotsku v Kanadě. Domnělá skrýš je známá pod názvem Money Pit(peněžní jáma). Je to hluboká studna, která byla důmyslně vystavěna tak, že při každém pokusu dosáhnout na dno byla zaplavena. Předmětem mnoha spekulací bylo i složení bájného pokladu. Podle některých tvrzení objevivi templáři v Jeruzalémě ostatky nesmírné ceny - mimo jiné Archu úmluvy a Svatý grál. Ať je pravda jakákoli, příběh templářů, jejich poklad a jejich osud budou vzbuzovat polemiky i v dalších letech.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ViK ViK | 8. září 2008 v 17:57 | Reagovat

Krásný článek, děkuji za něj  :o)

Mučený vězeň přizná cokoli ... nemyslím, že by výpovědi mučených templářů měli nějakou váhu.

Robert Bruce ... to je ten Robert Bruce, který se údajně znal s Williamem Wallacem ? (film Braveheart).

2 Denisa Denisa | 8. září 2008 v 19:23 | Reagovat

Nemáš zač Viku, jsem ráda, že se líbí.

A určitě mučení nemělo žádný význam, při něm každý přiznal úplně vše co po něm žádali. Co se týče filmu Braveheart jsem asi neviděla takže ti nemohu pomoci.

3 ViK ViK | 8. září 2008 v 21:39 | Reagovat

Až teď jsem se pozorněji zadíval na ten obrázek. Oni jsou tam upalování dva lidé .. kdo je ten druhý ?

4 Cartimmandua Cartimmandua | Web | 8. září 2008 v 22:09 | Reagovat

For Deni: Jéé, to jsi mi tímto článkem udělala velikou radost Deni. Moc krásně napsaný, dozvěděla jsem se spoustu nového.

For ViK: Ano ViKu, je to ten Robert Bruce, který měl co do činění s Williamem Wallacem. Film Statečné srdce ( Braveheart ) je mým oblíbeným.:)

5 Polgara Polgara | Web | 10. září 2008 v 19:38 | Reagovat

Moc pěkný článek a s tím mučením, když už je o něm řeč, nechceš napsat článek o tom, jaké mučící praktiky používali právě v těchto dobách, anebo v dobách upalování čarodějnic.

A mimochodem, časem se u mě objeví rubrika o římském náboženství, snad ti udělá radost

6 ViK ViK | 11. září 2008 v 7:23 | Reagovat

Ať se srdíčko Tvé směje,

a ať Tě má každý rád,

To Ti Deni k svátku přeje

Tvůj blogový kamarád

ViK

7 Polgara Polgara | Web | 11. září 2008 v 13:38 | Reagovat

Nebýt Vika, tak si toho nevšimnu. Díky ti, dobrý muži a teď k věci.

Mnoho přátel, kteří nikdy nezradí,

lásku, který vydrží staletí,

zdraví, které nic nezlomí, a rodinu milující,

to vše přeje Pol.

8 mcdouble mcdouble | 18. listopadu 2008 v 10:40 | Reagovat

ten prvni na fotce je templarsky velmistr Jacques de Molay a ted druhy upaleny je byvaly velmistr alespon myslim...jmeno nevim..

9 Denisa Denisa | 18. listopadu 2008 v 18:22 | Reagovat

Jsi dobrej, díky za informaci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama