Prosinec 2008

Vánoční svátky

18. prosince 2008 v 21:26 | Denisa |  O blogu
Zdravím návštěvníky stránek Storiografia a jelikož nemám před blížícími se vánoci dostatek času na nový článek, přeji vám hezké vánoce a Šťastný Nový Rok 2009.

Röntgenovo záření

4. prosince 2008 v 11:06 | Denisa |  Dějiny medicíny
O objevu paprsků X informoval vědeckou veřejnost Conrad Wilhelm Röntgen (1845-1923) na přelomu let 1895 a 1896. Objev vzbudil v celém světě velký zájem zejména proto, že umožňoval lékařům nový pohled nitra lidského těla, slibující jiné možnosti zvláště v chirurgické praxi.

Snahy zopakovat Röntgenovy pokusy nebyly však zpočátku příliš úspěšné, protože vyžadovaly přece jenom určitou experimentální zručnost a zkušenost, především při přípravě vhodných katodových trubic. U nás k nejaktivnějším průkopníkům využití rentgenových paprsků k lékařským účelům patřil bezesporu Rudolf Jedlička. V r. 1897 byla Jedličkovou zásluhou vybudována a vybavena rentgenologická laboratoř na české chirurgické klinice profesora K. Maydla. Jedličkovy práce a rentgenogramy, vystavené v Paříži na mezinárodní výstavě v r. 1900, mu získaly světové uznání. Jedličkův zájem o rentgenologii a další progresivní metody v chirurgii z něj učinil mistra českých diagnostiků.

Práci v oboru zaplatil Jedlička těžce svým zdravím - ztrátou tří prstů levé ruky. Zpočátku totiž nebylo známo, že neviditelné paprsky X mají škodlivé účinky. Lékaři se nechránili a mnoho jich na to doplatilo. Ve dvoře nemocnice sv. Jiří v Hamburku byl ve 20. letech 20. Století postaven pomník s vytesanými jmény 160 vědců a lékařů, kteří zaplatili léčení rentgenovými a radiovými paprsky zdravím a životem. Jedličkovo jméno je mezi nimi.


Objev anestézie

3. prosince 2008 v 20:37 | Denisa |  Dějiny medicíny
16. října 1846 William T. G. Morton (1819-1868) poprvé podal éterovou narkózu dvacetiletému sazeči Gilbertu Abbotovi, kterému byl při veřejně prováděné operaci odstraněn vrozený povrchově ležící nádor pod dolní čelistí. Operaci odvedl vážený bostonský chirurg J. C. Warren. Morton si uvědomoval závažnost událostí. Vše se snažil zařídit tak, aby se první narkóza zdařila. Podle vlastního návrhu si nechal u skláře zhotovit narkotizační aparát v podobě skleněné koule se dvěma otvory. Dovnitř vložil kousky houby nasáklé narkotikem. Jedním vývodem se naléval éter, druhý měl pacient v ústech a vdechoval jím éterové páry. Přesto se předvedení první narkózy neobešlo bez dramatických událostí. Sklář totiž nebyl s aparátem včas hotov a Morton se na operaci opozdil. Dostavil se do sálu bez dechu ve chvíli, kdy se rozezlený Warren právě chystal provést operaci bez umrtvení. Konečně lékaři přistoupili k práci. Po aplikaci narkózy pacient rychle usnul a Warren provedl zákrok. Abbot po probuzení prohlásil, že necítil vůbec žádnou bolest, jen nejasný pocit škrábání nože.

Tak začala éra moderní anestézie. Zprávy o úspěšné narkóze okamžitě obletěly celý svět. 21. Prosince 1846 provedl první operaci pod anestézií v Evropě Robert Liston v Londýně, proslulý zručností a bleskovou rychlostí. Nohu amputoval za dvě a půl minuty. Další operace na kontinentě rychle následovaly - 9. Ledna v Bruselu, 12. Ledna v Paříži, 24. Ledna v Erlangen a Lipsku atd. U nás první takovou operaci provedl v nemocnici milosrdných bratří Na Františku magistr chirurgie P. Celestýn Opiz již 16 týdnů po bostonské operaci, 6. Února 1847. Brzy nato byly objeveny účinky chloroformu, který éteru dlouho konkuroval.

Až do historických vánoc 1846 se pacientům před operací dávalo opium, hašiš, mandragora nebo alkohol, a to spíše z útrpnosti než s nadějí na opravdovou úlevu. Objev umožnil obrovský rozvoj zejména chirurgických disciplín, kterým se otevřely nové možnosti na částech těla, jež byly doposud pro lékaře tabu (především břicho a hruď).


Neitokret

1. prosince 2008 v 12:54 | Denisa |  Osobnosti
Pepi II. přežil mnoho ze svých dětí a vnuků a jeho smrt uvrhla Egypt do nástupnických zmatků. Vystřídala jej krátká vláda Merenrea II., snad syna královny Neit. Náhle byl nahrazen svou sestrou Neitokret, která je Manethonem popisována jako nejvznešenější a nejkrásnější žena své doby, světlé pleti, s červenými tvářemi.

Nástup ženy na egyptský trůn je jistým signálem, že události v Egyptě se vyvíjely směrem ke krizi. Za normálních okolností je vláda ženy dočasnou vládou - matka vládne za svého syna a odstupuje, když syn dospěje tak, aby byl schopen vládnout sám. Avšak v tomto případě není důkazu, že by Neitokret měla syna, a zdá se, že byla přijímána svým lidem jako vládnoucí královna, chráníc sama dynastickou linii. Hérodotos vypráví dramatický příběh Neitokretina nástupnictví:

Pomstila svého bratra, kterého Egypťané jako svého krále zabili, a po jeho smrti odevzdali královskou hodnost jí. Zahubila mnoho Egypťanů lstí…Pozvala si ty z Egypťanů, o nichž věděla, že mají největší díl spoluviny na oné vraždě, mnoho jich pohostila, a zatímco hodovali, dala vpustit dovnitř řeku velkým skrytým kanálem.

Je patrné Hérodotovo jasné uznání statečné královně, která raději spáchala sebevraždu, než aby čelila hněvu svého lidu. Tento příběh je příliš poutavý, než aby mohl být pravdivým. Máme pocit, že Hérodotos si plete dvě události - zavraždění Tetiho (jestli se opravdu stalo) a vládu mocné královny. Je však politováníhodné, že tato výjimečná žena nezanechala nějaký památník nebo hrobku, a ačkoliv Turínský královský papyrus z 19. Dynastie přiznává " Neitaqerti" samostatnou vládu trvající dva roky, jeden měsíc a jeden den, mnoho egyptologů již vyjádřilo své pochyby o její existenci a domnívají se, že "Neitaqerti" by vlastně mohla být zkomoleným záznamem jména mužského krále.