Březen 2010

Sandro Botticelli

10. března 2010 v 16:07 | Denisa |  Moji nejlepší malíři
Botticelli, ach Botticelli! Ty vášni půvabně trpící a hluboký pocite smutku v rozkoši!
V tobě je zobrazena celá moderní duše s tím největším kouzlem, jakého kdy byla umělecká tvorba schopna.
Velmi málo toho víme o malíři, jehož díla kdysi zdobila domy florentských měšťanů a dnes je můžeme obdivovat v galeriích či ve slavné Sixtinské kapli. Mnoho generací kunsthistoriků se snažilo poodhalit tajemství Sandra Botticelliho, málokdo uspěl. Většina iformací - jako u většiny renesančních umělců, pochází z pera Giorgia Vasariho, víznamného italského malíře a architekta, jenž bývá považován za vůbec prvního historika umění.
Narodil se roku 1444 nebo 1445 florentskému koželuhovi, ale pravděpodobně ho nevychovával otec, ale vlastní bratr Antonio - zlatotepec, kterému se pro jeho zakulacenou postavu říkalo soudek, italsky "botticelli". Sandro, nadaný zručností, pracoval v jeho dílně, a jelikož v té době zlatníci spolupracovali často s malíři, byl brzy zasvěcen do kresby i malby. Sandro se brzy stává žákem Fra Filippa Lippiho, jehož vliv se částečně objevuje i v Botticelliho raných malbách. Není zcela jasné, kdy si otevírá vlastní dílnu, ví se ale, že patřila k nejvyhledávanějším dodavatelům madon v celé Florencii téměř až do konce 15. století.
Nejslavnějším a také nejznámějším obrazem renesančního mistra je Zrození Venuše (1485-86). Tato římská bohyně lásky, krásy a smyslnosti inspirovala malíře po celá staletí. Na Botticelliho obraze stojí spanilá Venuše na lastuře plující po vodě. Botticelli vůbec rád maluje neoděné ženské postavy. V kronice z počátku 16. století Libro di Antonio Billi se píše, že Botticelli namaloval "mnoho nahých žen, jež byly krásnější než cokoli jiného v jeho tvorbě".
Čí krásu a smyslnost převedl na malířské plátno Botticelli? Byla to florentská kráska Simonetta Vespucci? Ani tady se historici neshodují. Půvabnou ženu platonicky milovali snad všichni muži z Florencie, nejvíce Lorenzův bratr Giuliano De´Medici. Kde tedy hledal inspiraci?
V souvislosti s Botticelliho zobrazením Venuše jsou však citováni i jiní básníci. Záleží na naší fantazii, k čemu se přikolníme. Múza slavného novoplatonovského obrazu nebude asi nikdy rozeznána, jisté ale je, že Botticelliho plátno "patří k těm vzácným okamžikům v umění, kdy krása lidského těla je naprosto sloučena s rozumovým pojetím".
Blíží se konec století a ve Florencii získává vliv dominikánský kazatel Girolamo Savonarola. Při svých kázáních naléhá na obyvatele Florencie, " Aby činili pokání za své hříchy, za hanebný a příliš světský způsob života". Vyzívá Florentské, aby pálili drahé oblečení, cenný nábytek, knihy i obrazy. K jeho stoupencům se přidávají řady dosud blahobytných měšťanů. Také Botticelli. Údajně. Přestává malovat něžné madony a půvabné bytosti a obrací se k emotivním náboženským motivům. O masopustním úterý roku 1497 při "pálení marnivosti" vezmou za své i jeho plátna. Jak jinak vysvětlit, že se dochovalo tak málo jeho obrazů s nahými ženami?
Botticelli zemřel roku 1510 a je pohřben na hřbitově Florentského kostela Ognisati. A pokud uvěříme Vasariovi - umřel zcela sám, v bídě a jako zlomený člověk. Proč? Kam se podělo jeho okouzlení krásou? Jeho radost? To už se nikdy nedozvíme...

Bettina Wadia: Botticelli, Odeon.